author: Nia

Všechno začalo ve čtvrtek ráno. Od půl jedné do čtvrt na dvě ráno dodělávala Seli vlajku (přikreslovala netopýra a pistolky). V půl druhý jsem prohlásila, že jdem spát a šlo se. Po pěti hodinách (vstávaly jsme v sedm) zazvonil ten odporně ohavný budík. A se slovy „Stojej mi ty zasraný americký kokoti za tohle vstávání? No stojej, no…“ na rtech jsem se vyhrabala z pelechu…  do detailů ranních příprav myslím zacházet nemusím…:o) každý to zná sám nejlíp.
Kolem devátý jsme se dostaly na autobus a jely na Florenc. (Dlouho jsem fárala nad tím, jestli to sem dát, ale nakonec proč ne:o)) ) Po cestě vznikla první hláška, z našich „fekálních debat o MCR“. Pánové prominou, dámy jsou zvyklé…a sice „Hele, Gerarde, co ti to trčí z prdele?“- „Jo, to bude asi Frankie.“ No, dokážete si snad představit kam se naše debaty braly dál:o))
Zhruba v půl desátý jsme se dostaly na Florenc. Nakoupily jídlo a vodu na cestu a já si došla za pět korun na záchod pro invalidy (ano, ano, tak pěkně mi ten den začínal):o))
Přijel k našemu velkému zděšení (nebo spíš překvapení?) autobus od Student agency…
Nakonec to bylo docela příjemné zjištění, protože jsme si naladily rádio dle našeho gusta:o)) Hráli všechno, co bysme braly, teda až na MCR (ale dá se říct, že taky)… byly tam třeba HIM, Good Charlotte, 4 lyn, Nickelback, Blur (od nichž právě nedávno MCR převzali song, zatím nepojmenovanej:o))) ), Placebo, M.Manson….
Seli začala dodělávat vlajku (vybarvení jedné pistolky a přikreslení druhé). A čím víc jsme se blížily k Plzni, tím víc se bříška svírala a ruce stydly… no prostě nervy jak kráva:o)
Přijely jsme, vystoupily a…………………nikde nikdo:o)) takže letmé prohlédnutí očima, nádraží. „Hele něco černýho támhle sedí.“ „Hm, ale je to samo. To nebude ono.“ Tak jsme si zapálily, úplně zmrzlý a najednou se z restauračky vyhrnul zástup černočervených slečen:o)))
Tak jsem rozbalila vlajku, ozvalo se miloučké pištění a slova typu „Čum, to je super… no to je hustý!!!!“ což nás mile potěšilo…:o)))
Následovalo „focení japonských turistů“, protože kdo měl foťák, tak fotil:o)) nejlepší byla hromadná fotka…:o)
Načež k nám přišlo blonďaté individuum, jestli náhodou nejedeme na MCR. Vydedukovaly jsme, že to byl nejspíš Ozzy… Polovina slečen, co tam byla, nejely, takže jsme se rozloučily a nalezly do jednoho ze dvou mikrobusů. V našem jsme jely já (Nia), Seli (Trinytis), Ywa (zmr.d.zlina), Katushka a dvě slečny z Nových Bukvic (pardon, Buků:o))) ).
Cesta probíhala vtipně.. děvčata nás dvě (mě a Seli) nestíhala… ale jinak byla sranda. V Rozvadově jsme stavěli na záchod, protože to už se fakt nedalo…musely jsme do Mekáče… a za zvuků „I´m okay now…“ jsme vyšly ven:o)
Přes hranice jsme na rozdíl od druhého busu projely úspěšně. A pak už to bylo jen kousek… teda aspoň mě to tak přišlo…a najednou Mnichov.
Dorazili jsme asi v půl čtvrtý. Cestou jsme potkali, za obrovského řevu, plakáty MCR (jen dva). A v ulici před Ellserkou jsme zaparkovali. Jen co jsme vylezly, udeřila nás do nosu zima, ale víc zápach tamějších … no… no hoven no:o)) K hale jsme se vydaly rázným krokem s tím, že první řady jsou naše. Při příchodu jsme uviděly pár německých fanynek, které nás sjížděly tak opovržlivýma pohledama, že se nám chtělo smát a říct jim- podívejte se na sebe, vy krávy. Ale potěšilo nás, že taky neměly nic oficiálního od MCR na sobě. Všechno, stejně jako my, „hand-made“.
Ale na záchod se nám chtělo zase… tak jsme šly k nejbližší benzínce, což bylo přes silnici… a záchod měli rozbitej… takže jsme se vydaly hledat i nějakou hospůdku. A skutečně, vedle klubu s názvem „777“ (asi se spletli o 111 čísel:o)) ) jsme opravdu na přijatelnou knajpičku narazily. Kdo tam uměl německy? No já… (i když slovo uměl je trochu nadnesený) tak tam ze sebe jak blbec doluju, jak říct, že chceme na záchod… a pak holkám překládám odpověď, že si musíme něco koupit… a najednou začal pan majitel mluvit česky, a vylezlo z něj, že je z Opavy, do Ostravy chodil do školy… pak tam přišla i jeho manželka, taktéž Češka…
Takže ty, co si už uvědomily, aspoň to, že jsou v Mnichově (já, Seli), tak na to zase hodně rychle zapomněly…tak jsme si daly se slevou 3 becherovky (paňáčky) a pak za mírného hysterčení našich „nejmenších“ jsme kolem pátý vyrazily k hale. Při přechodu silnice, nás v půlce málem srazila auta…a před halou bylo.. no všehovšudy… 20 lidí…(25, ať nežeru)
Tak jsme se tam postavily, pily vínko a pak i Shocka…a pak teda přišel shock osobně:o)) a to v podobě klonovanýho Franka… protože jsem v životě neviděla takovou podobu.. nezbytné tunýlky v uších, stejný účes a co hlavně- byl mu podobnej i v xichtě… a měl s sebou hodně nepříjemnou přítelkyni, kterou pořád omacával…
Ozzy tam pak dotáhl další 2 slečny, které zjevně nejevily zájem o seznámení, ale tak aby se neřeklo, tak nám ty ruce podaly…
Taky si lidi museli myslet, že jsme si spletly koncert, protože náš repertoár se skládal ze System Of A Down… především songu Revenga…
A zrovna když jsem si zapálila cígo(asi tak půl sedmý), tak se otevřely dveře a dav se narval dovnitř… no dav… ten chumlíček lidí. Stály jsme v předsálí, namáčklý jak sardinky… a tam nám došel krásnej trapas… My jsme si se Seli totiž venku neodpustily nezazpívat song od finských Uniklubi (Rakkautta ja piikkilankaa).. no a blbě tam na nás čuměly 3 slečny… a v tom předsálí jsme zjistily, že to jsou Finky…:o)))
Po „zaručených zprávách“ na netu, že nesmíme mít foťáky, jsem ten svůj strčila za triko a udělala si tak poměrně solidní hranaté poprsí… strašně se nám chtělo na záchod… téměř k nevydržení a securiťáci to ještě zdržovali. No tak nás prohmatali. V kapse mi narazili na cíga ale jinak ok a přímým směrem jsme běžely na záchod.. takovej pěknej… černo růžovej:o)
A pak teda do řady na koncík.
Zjistily jsme, že Němci kouřej fakt všude… v předsálí, pak před dveřmi (kde jsme čekali, až nás pustěj do sálu k pódiu)- kde byla šatna a tak, a pak i v samotným sálu a někteří omezenci v prvních řadách (Frankie č.2) i při koncíku MCR. Naběhli jsme dovnitř a my rovnou ke stánku s hadrama… tak jsem prachy profofrovala za triko, kravatu, „nášivku“ a samolepku… ty lidové ceny mě strašně potěšily. A vůbec nás všechny… Už jenom ta mikina za 50€ a trika za 23€… kravata dokonce za 15€, „nášivka“-to je ta páska MCR co nosej na rukách celá skupina za 10€, plakát za 7€ a samolepka pouze za 2€!!! (pokud si někdo nevšiml ironie, tak na ní upozorňuju)…
A pak rychle do prvních řad, které byly samosebou obsazené. Ale druhá přímo pod Frankiem taky nebyla špatná.. a když jsem zjistila, že přímo přede mnou stojí Frankie č. 2 (haha, kdo by to byl čekal, kde bude stát, že?) bylo to víc jak fajn… jenže bohužel i s tou svou blondýnou, kterou stále a pořád omacával. Sál se postupně pomalu plnil…
První přišli hrát Drive by… nic moc, ale rozhodně lepší, než ta příšernost se jménem Everytime I Die hned po nich… kdyby si s nima Gerard nepřišel střihnout jeden song, asi usnu:o)) Ano ano, čtete dobře. Gerard Osobně:o)
To taky bylo hodně vtipný. Koukám tak doblba a najednou Seli „Ty vole, čum, Gerard!!!!!“ Tak jsem se koukla dozadu doleva pod podium a fakt. Smál se tam od ucha k uchu v tý profláklý bundě s kapucou s kožíškem (podobnou, ale zelenou měl Frank v Making of Helena). A najednou vedle něj Frank! No, neudržela jsem se a začala jsem neesteticky ječet:o))) Gerard vylezl i v bundě na podium a my (všichni) začali šílet… ale přece jsem si nemohla odpustit nedívat se na Franka, kterej si vylezl dozadu doleva na podium, sednul si do tureckýho sedu s kelímkem s pitím, kapucou přes hlavu a poslouchal. Zhruba tak od druhé půlky EID. Byl fakt zlatej. Seděl tam shrbenej, smál se, kejval hlavou do hudby a pak po každým songu tleskal. A jak byl shrbenej a plácal tlapama, tak jsme řekly, že vypadá jak opice:o)) Taková roztomilá gorilka:o)))
Gerard jako vždy objímal zpěváka a řval mu do mikráku:o) a pak k naší smůle odešel, ale Frank tam naštěstí zůstal. A jeden malý detail navíc- když dopil, strčil prázdný kelímek za plachtu, co vzadu zakrývala podium:o))
Po EID proběhlo straaašně nudný a dlouhý ladění… spustili plachtu „My Chemical Romance“ dole s „Demolition Lovers“- no tím profláklým obrázkem, ale ten nebyl absolutně vidět, protože Bob, měl bubny na speciálním vyvýšeném místě…, přinesli jim tam pití a Gerardovi speciálně čaj v půllitrovým plastikovým kelímku a Mikeymu inhalátor.
Pak pánové napochodovali. Gerard nechal díkybohu doma tu šílenou neprůstřelku a i ten kněžskej talár. Byl celej v černým. Pěkně sáčko, košile a kravata, kalhoty měl na koleně s bílejma flekama (který tam určitě nebyly schválně:o)) ).Gerard předposlední a Frank na sebe nechal čekat:o))
Setlist můžete znát z webů.
První bylo Interlude, dále pak Thank you for the Venom, Cemetary Drive. Mezitím nás stihl samosebou přivítat, říct „danke“, což v jeho podání bylo vtipný a roztomilý a před dalším songem začal říkat „Where´s my honey? Where is? Where is my honey?“ takže se nemýlíte, když si myslíte, že další song byl Honey this Mirror isn´t big enough.
Pořád jsme nevěděly, kdy tam hodit tu vlajku, až jsme se rozhodly, že jí tam hodím po tomhle (stála jsem nejblíž – 2. řada). Kluci už začínali vybrnkávat na další song, kterým byl It´s not a fashion statement, it´s a fucking deathwish… jenže já byla rychlejší. Napřáhla jsem se a hodila ji mezi Franka a Gerarda. Okamžitě se přestalo vybrnkávat, Frank se shýbl, protřepl vlajku a hodil ji blíž k Gerardovi (vlajka se úplně nerozbalila). Ten ji vzal, otočil se k nám zády. Tam ji rozbalil, otočil se k nám s roztaženou vlajkou a obrovským úsměvem a zeptal se, čí „country“ má tuhle vlajku? Dále pak poděkoval a zeptal se, kdo ji vyrobil. Jenže co byste čekali od Němců? No přihlásil se celej sál a my tam řvaly „WE ARE HERE!!!! HEEEEEEEEEEEEEJ!!! WE ARE HEEEEEEEEEEEEEEREEEEEEEEEE!!!!!!!!!!“
Ale nic z toho nebylo:o(
Stála jsem tam, když držel tu vlajku v naprostým tranzu, rozklepaly se mi nohy, že jsem myslela, že spadnu.. ruce, celá jsem se strašně klepala a říkala si- vyfoť to! Do hajzlu vyfoť to… ale moje tělo mi odmítlo poslušnost… takže jestli fotka vyjde, tak tam bude Gerard, jak ji rozbaluje zády k nám. Holky na tom asi byly obdobně, protože to nevyfotila ani jedna… a děsně moc mě to mrzí… ale strašněěěě… on se tvářil fakt strašně potěšeně a smál se na celý kolo:o)
Pak teda začali hrát. Následoval obrovskej aplaus, protože hned potom začali Helenu… čímž začaly i divácké vlny z místa na místo… takže já pendlovala hnaná davem doleva, doprava, okolí, až na protivnou malou Němku nevnímala… jen abych udržela tu 2. řadu…:o))) Holky povolily a já tam nakonec stála z našeho českého chumlu sama. Ale byly hned za mnou…
Gerard taky chvíli nepostál. Pořád běhal doleva a doprava a vyfotit ho, bylo téměř nemožný. Frank tam k našemu zklamání nebláznil jako vždycky… na začátku se mu ale podařilo shodit tyč od mikrofonu na zem. Vůbec ho to nevzrušilo, přiběhl technik, zvedl to ze země a Frank se k mikráku vrátil:o))
Dále byly na řadě Our lady of sorrows, Ghost of you, při kterém Gerard nezapomněl dodat- vytáhněte zapalovače, sám ohnul palec a předváděl jak se se zapíkem zachází:o))) jak kdybychom to nevěděli:o)) Taky si při tomhle songu nezapomněl hrábnout do koulí… slušněji teda „mezi nohy“, ale proč to nenazývat pravými jmény, že?:o))
Frank flusal kolem sebe jak o život a Gerard ho směle doháněl.. ale ne vždy to dopadlo dobře:o))) Já osobně si toho teda nevšimla, ovšem Ywush tvrdila, že mu na bradě ten flus zůstal:o)) Ještě, že jsem to neviděla:o))
Před nějakým songem (fakt nevim před jakým) si Gerard utřel obličej ručníkem a omluvil se, že teda dneska nemá make-up.:o))
Pak byly dvě nejlepší vypalovačky, a to – The jetset life is gonna kill you a To the end. Dále následovaly songy I never told you what I do for a living a Romance, u který si Frank ladil kytaru. Vůbec ty jeho kytary byly vtipný. On tam měl totiž dvě bílý kytary. Na jedný měl nalepený „NEW“ a na druhý „JERSEY“ a pořád je střídal:o)) Gerard k Romance hodil i slova a já se musela smát, protože jsem tuhle písničku znala česky od Ivety Bartošový:o)))
Pak následovala Give ´em hell kid a Shut up and play, která měla začátek, že jsme si myslely, že bude zpívat „We wish you a merry x-mas“, protože to bylo naprosto stejný:o))
Po týhle písničce odešli a jestli to, co ti Němci předváděli, bylo skandování, tak jsem finskej papež… mně konečně došlo, co znamená „Zugabe“, protože to bylo na netu v setlistu. Kdyby to někdo nevěděl, tak je to „přídavek“:o)))
Tak teda jakože přišli, Gerard ze slušnosti poděkoval:o) a já sebrala poslední síly, abych se vyřádila u I am not okay, na kterou jsem úchylná:o)) Stálo to fakt za to a nejvíc mě rozsekal Gerard, když zpíval „It´s better off this way…“ a mimoděk při slově „way“ ukázal na sebe:o))
Pak se s náma rozloučili a odešli… a my, že půjdeme za nima, abychom jim teda řekly, od koho ta vlajka je… ach my naivky:o) Securiťák nám toho moc nesdělil… a když nás vyhazoval od toho podia, řekla Ywa, že chce jenom tu vodu! On jí vzal ruku a dal jí do ní Frankieho trsátko, za což jsem jí málem zabila… a provar- vozí si vlastní americký trsátka:o)))
Pak si šla ještě koupit plakát a já si zapomněla koupit 2. samolepku. No nic…Katush mě a Seli vyfotila „po akci“= rozcuchaný, umazaný od šminek, zpocený, ale maximálně šťastný!:o)) Ywa zhodnotila situaci hláškou, že to bylo geniální, ovšem v Geradově podání to bylo genitální.:o)))))))))
Vyšly jsme ven, sněžilo a já nemohla dostat z hlavy „Sister, I´m not much a poet but a criminal…“, takže jsem tam všechny s tím srala:o)) Daly jsme si cígo a asi tak několik metrů před mikrobusem, jsme se se Seli objaly a doskákaly v kruzích až k busu. Ywush a Katush nás nestihly..:o)) Pak jsme sjížděly fotky z digitálů a minutový záznamy z koncíku a zase nám přišlo, že jsme nikde nebyly…
Kolem třetí jsme dojely do Plzně, kde nás, úplně vytuhlý, vyházely na ten mráz… jely jsme teda k Ywush domů. Tam jsme sjely fotky a naše videa.. a po šestý jsme jely na busový nádraží, abychom se dostaly se Seli domů. Student agency už měli narváno, ale přijel ještě jeden bus, tak aspoň tak.. rozloučily jsme se a jely… už v nových tričkách, protože ty normální, byly po koncertu nepoužitelný:o))
Já v busu usnula ihned, Selina se schýzovala fotkama z mobilu…:o))) a vzbudila jsem se na Zličíně… takže pak ještě kus na Florenc a domů. Cestou jsme se stavily v drogerce, já dala rovnou vyvolat fotky a koupily jsme si gumový provázky (takový ty sladký žvejkací… zasvěcení budou vědět proč):o)) Když to Seli nabírala do pytlíku, přišel k ní nějakej důchodce a zeptal se jí: „Co to je za vlasy?“ a ona „To jsou moje vlasy.“ A pak, když jsme šly k nám domů, tak naproti nám šla paní s dítětem a když jsme procházeli okolo, odstrčila to dítě na druhou stranu od nás a zašeptala „Drž se mě“.:o))))) To jsme měly úplně největší záchvat smíchu a jen nás to utvrdilo v tom, že jsme musely vypadat opravdu hrozně:o)))
Ale bylo to opravdu fantastický, jen už je to zase jako sen, jak kdybych to viděla někde v kině…:o( Bylo to krásný, ale rychlý… ale určitě to stálo za to!!!!!!!

P.S.: Moc se omlouvám všem fanouškům Mikeyho, Raye a Boba… ;o)


<-- zpět