author: Bloody

Den, na který jsem čekala měsíce. Stačilo se už jenom vzbudit. Jako každé ráno mě budilo Demolition Lovers, no na to se otočila ségra a navnadila mě slovy, že mám vstávat, Frank je prý už určitě vzhůru. Hodinu jsem se jenom tak motala, upravovala nápisy na mikině, barvila si vlasy, z čehož vznikla modrá koupelna a ne moje hlava a tak podobně. Už měl přijet táta, Klára mě ještě stihla postresovat sms ‚Kde to vázne?!‘, nasadila jsem svou unikátní netopýrkovou čelenku a jelo se. Opět jsem se strašně bála, i když jsem nevěděla čeho. Před halou stálo pár černých lidí, no mou skupinu jsem tam neviděla. Pak jsem otevřela oči a byly to holky, které se bavily na tom, jak jsem je předtím třikrát minula. Holkám byla hrozná kosa, proto se hledalo teplé útočiště se záchody. Vlezly jsme do jedné pizzerie, kde jsem si opravdu tu Colu objednávat neměla. Všechny jsme označkovaly záchod a šlo se chytit flek.
Zůstali jsme u vchodu č.4, pak obešly celou halu a hledaly případné parkoviště pro tourbusy. Před námi už čekalo pár holek z Polska, které se od vchodu ani nehnuly, pak se zjistilo, že tam čekají od osmi rána. Za rohem jsme našly kavárnu, kde jsme se po hodinách střídaly. K stolu nám jednou přišel securiťák a ptal se, jestli ten koncert ‚vedle‘ je dneska, protože si mysleli, že zítra. Prý se na to musí připravit, z mé odpovědi byl přímo nadšený. Během čekání před halou jsme zaslechli zvukovou zkoušku, divím se, že ty skla na nás nespadly, jinak jsme zahlídli Franka. Ano, komické, jak se všichni přilepili na okno, samozřejmě já si ho musela vyfotit i na dálku přes 700 metrů:) Pak jsme a Janičkou začaly rozdávat letáčky (S//C, LM a DC), lidi byli ze mě moc nadšení:D, pár jsem jich i donutila k fotce. Nevím proč, ale jedna paní od těch polských holek si zase fotila mě, ale to je detail.
Zima, zima, předhalová plocha se plnila, zkouška znervózňovala, čas se krátil. Před šestou hodinou jsem se už úplně klepala, securiťáci se začali sbíhat. Samozřejmě se neotevřelo včas, dva ochrankáři si vyšli ven před nás zapálit, mezitím přišla nějaká neznámá televizní stanice a dělala ‚interview‘ s fanoušky, zrovna s Polkami před námi. Foťák byl za kalhotama, dveře otevřeny, mohlo se jít:) Po vstupu nás nikdo neprohlížel, myslím, že jenom ty, co měli batohy, dali nám pásky na zápěstí a utíkalo se dovnitř. Chytili jsme třetí řadu střed-levo, Metropolis ještě zkoušeli. Poznala jsem mezi nimi kytaristu, který hrál v Slovenské SuperStar, byl úžasný, hned jsem na něj musel zařvat, na co se usmál:D Ok, za námi se to plnilo, snažili jsme si udržet pozice, samozřejmě se mi na záda nalepila jedna nejmenovaná protivná, slušně… holka, která se dobíjela dopředu se slovy ‚Co když budou podávat ruce, nebo tak.‘ :D Dobře, její další osud radši nechci popisovat. Lidi byli na mě namáčknutí ještě ani koncert nezačal, sundávaní mikiny byla opravdu pěkná sranda. Na scénu přišli Metropolis, kde se zpěvák do toho až moc opřel. Vůbec jsem ho ale neslyšela, ani nerozeznala, jestli zpívá slovensky nebo anglicky. Zato jsem hypnotizovala kytaristu a basista byl také úžasný, od kterého jsem pak dostala letící pusinku:) Dobře, kotel byl příšerný, dost rychle jsem měnila pozice, no i přesto jsem skákala. Vody se nám ale ovšem nedostalo, což bylo docela frustrující při pomyšlení na další tři energie plné vystoupení.
Přišli Desmod s určitě lepším ozvučením. Opět jsem skákala a pro tentokrát hypnotizovala bubeníka, který si mě dokonce i všimnul, i k nám hodil vodu, no místo toho, aby mi udělal radost, mě trefila do hlavy. Co už. Ale byl úžasný:) Kuli si vybral jednu holku z publika aby s ním zazpívala ‚To zvládnem‘ místo Zuzany Smatanový. Za tyhle dvě vystoupení jsem chtěla asi 6x odejít na tribuny z fyzického vyčerpání a dehydratace, no když jsem se před MSI dostala do druhé řady přímo před Frankieho místo, řekla jsem si, že lepší pozici mít nemůžu, fuck že tam musím zůstat.
Takže, MSI bylo něco neskutečného, lepší show jsem si ani nemohla přát. Nehorázně mě okouzlili. Jimmy byl úžasný, Lyn-Z ještě lepší, Steve, Kitty, ach, euforie:) Skákala jsem, řvala, i když jsem půlku songů neznala, což mě bude určitě ještě dlouho mrzet. Steve si mě i všimnul:D Atmosféra při Straight the Video byla nepopsatelná, husí kůži jsem měla i pod vlasy! Pokusila jsem se fotit, nahrávat, no šetřila jsem si místo pro My Chem…:D
Po nich už dlouho očekávané vyvrcholení večera. Životní prostor jsem měla kolem mínus padesáti, ale pořád druhá řada, nedalo se dýchat, dehydratace a na skandování ‚Vodu!‘ se securiťáci bavili a mně osobně jeden řekl, že když chci vodu, vytáhne mě, ale pak už nevrátí zpátky. Co jsem měla dělat, ehm. Tak, odkryli Bobovy bubny s krásnou Mother War v dětským provedení, vlevo se na mě usmívaly nachystané kytary Franka a Mikeyho. A koho to nevidím, samozřejmě milovaný Matt Cortez se kolem nich motal:) Byla jsem z něho strašně nadšená, okamžitě jsem si ho fotila. Cortez a Frankova Frankenstein kytara přede mnou se jen tak nevidí:D Dobře, měnit kartu ve foťáku byla opět zábava, kalhoty a mikinu jsem měla někde dole u nohou, zpocená, unavená. Už se blížil nástup, jeden pán nás přišel vybídnout k skandování, holka za mnou měla foťák v ruce na což přišel ‚hlavní *** securiťák‘ a řekl jí, že pokud jednou vyfotí během My Chem, vezme jí foťák a vytáhne jí ven. Okamžitě jsem sice se zklamáním strčila poctivě přepašovaný foťák do kapsy, ale v mém tehdejším stavu, po třech přežitých vystoupeních, jsem tohle nechtěla riskovat. Navyše byla ta ochranka pěkně hnusná. Ach, chtělo se mi spát!
Zhasly světla, osvětlený byly jenom bubny zezadu, pak za ně někdo zasednul, koukám, krátké vlasy, ‚holy, že by se Bob dal ostříhat?‘ Ne, bohužel ne, nebyl to Bob:( Frankie, Mikey, Gerard, Ray najednou stáli přede mnou! Začátky Disappear a já jdu vyskočit z kůže. Frank měl vlasy přes celý obličej, z Mikeyho jsem vykulená doteď, Gerard byl více hypnotizující než obvykle. Něco úžasného. Vůbec jsem o sobě nevěděla, až pořádný pohled na osvíceného Gerarda Waye mě přinutil uvědomit si ‚Fuck, opravdu jen pár metrů ode mě!‘:) Krásně jsem si odeřvala ‚Let me go, fuck!‘, Mikey pořád koukal mezi nás, házel vlasy, ty boty, aw, byla jsem naměkko, i když šmatlu jsem nikdy moc nemusela:) Šlo se dál, přesné pořadí si nepamatuji, myslím, že bylo INO, pak Dead, Sharpest Lives, při čem jsem koukala na Raye, byl úžasný, pořád flusal:D. Jinak celý setlist z Prahy plus překvapivé Thank You for the Venom! Frankie moc nespolupracoval, zato Gerard jel na 120%. Nevím kdy jsme na Gerardovo vybídnutí zpívali Frankiemu Happy Birthday, na co si dal dolů mikinu a naskytl se nám pohled na tričko I ♥ Gerard. Pak poděkoval a tlemil, jak to nikdo jiný neumí. Při Sleep jsem cítila, jako kdyby ji zpívali jenom pro mě, a Give Em Hell Kid… aw, na to mi došly slova. Nejlepší momenty pro mě plus začátek ‚Mama‘ a ‚Prison‘. Ok, přiznám se, byla jsem tak zničená, mezi písničkami jsem zavírala oči, koukala na hodinky, počítala kolik ještě, i když jsem se za to v hlavě mlátila. Pak odešli z pódia s připraveným přídavkem, ale jako já pravděpodobně i oni čekali, že si to vyřveme, nevím, všichni byli nějak zticha. Bylo to slabé, i když beru do úvahy celkové vyčerpání. Gerard se slitoval a přišel nám zazpívat Cancer a pak ještě přiběhli ostatní na Helenu. Tu jsem už opravdu neustála a počítala vteřiny do konce. V hlavě jsem měla jenom myšlenky na vzduch, vodu, volnost a ne to, že se mi koncert My Chem končí. Konec. Fuf:D
Frankie šel odložit kytaru a hodil trsátko, schválně jsem koukala kam dopadne, na pódium, bohužel. Světla se rozsvítila, já si zkontrolovala končetiny a chvíli čekala, co se s tím trsátkem stane. Ten pán, co nás předtím navnaďoval, ho zvednul a hodil, ale daleko za mě. Ok, konec, můžu jít. Koukala jsem ale ze zvědavosti po zemi, co když najdu něco užitečného a v tom ‚Fuck! Trsátko!‘ :D Mám ho:) Hledala jsem holky, neúspěšně, vytáhla jsem foťák a nevěřícně si poloprázdnou halu vyfotila a také trsátko v ruce, jak se znám, určitě bych ho ztratila. Pak jsem se dobíjela ven, viděla jsem vodu, poslední láhev na stole, vytáhla jsem dvacku, tu musím mít! Jo, dostalo se mi, jenomže ten pán chtěl padesát a ne dvacet:D Vzduch, voda, táta! Našla jsem holky, Lucce nebylo moc dobře. Běžela jsem se kouknout na Merch, koukala, koukala, který triko bych si tak koupila, zvítězilo černé se Skeleton Parade a vzadu datumy Evropského turné + Armband. Pak jsem vyšla ven, nadšená, už mi bylo dobře, teď mi došlo, jak to bylo úžasné:) Běžela jsem ještě jednou do Merchu, ať mi dají ještě ty placky s nálepkami:D Tátu jsem poslala pryč, že mi tady ještě budeme čekat.
S holkami jsme šly hledat záchody, jenomže v jednu ráno nebylo nic otevřeného, takže keře musely stačit. Pak jsme se vrátily před halu, kde byly vystavěny zábrany, kopa holek zpívala Happy Birthday Frankie, ehm, já jsem zahlídla Jimmyho jen tak stát s fanynkami před tourbusem, šla jsem za ním, hned jak mě uviděl, se mu zalíbila moje čelenka s netopýrama, začal do nich brnkat, na co jsem mu řekla ‚Promiň, ale to je moje.‘ :D Pak jsem chtěla fotku, no potom se mu ta čelenka zapletla do jeho číra, stejně jsem mu jí nenechala.
Když jsem šla zpátky k holkám, ještě jsem zařvala, že byli úžasní, na co mi odpověděl, že to přece ví:) K zábranám najednou přišel Frankie, čemu jsem nemohla věřit, nepřipravená, ough:D Začal zprava, všichni mu dávali dárky, mě se povedlo vytasit to moje, dal si to hezky na hromádku:) Ochranka zakazovala fotky, i přesto, že se jim Frank snažil vysvětlit, že můžeme, že on se k nám nakloní a vyfotíme se s ním, no nic. Někdo se ho zeptal, co je s Bobem, no nikdo mu nerozuměl:D Dostal milion dárků, já se posouvala doleva, zakřičela na něj znova co je s Bobem a odpověděl, že má zlomené zápěstí, ale že ho moc mrzí, že tam nemůže být. Dala jsem si podepsat INO singl a jinak… si už na nic, co by bylo důležité, nepamatuji. Pak odešel, pobíhal tam Worm, ale nechtěl dávat autogramy, pak jsem viděla u zadního tourbusu opřeného Franka jak kouří, pak nastoupil. Potom jsme je obešli, procházel tudy Mikey s kufrem, ochranka nás ale zahnala, tak jsem na něj zařvala aspoň Good Night, na co jsem se pak dozvěděla, že prý pak zakřičel So long and good night:) Ostatní jsem neviděla, Mikey se pak ještě pohyboval po tourbusu, jak jsme mohli vidět přes okna. Pak procházela Lyn-Z a na fanoušky reagovala se slovy, že ještě přijde, jen se musí obléknout. Upřímně jsem jí moc nevěřila, ale opravdu pak vyšla ven převlečená s fixem v ruce:) Dala mi podpis na vstupenku, ochotně se se mnou vyfotila, no pak řekla, že na chvilku musí jít, ale že se vrátí. Zaběhla do jednoho z My Chem tourbusů, ale za chvíli se opravdu vrátila. Ještě jsem jí řekla, že byli úžasní a že se ještě potkáme v pátek ve Vídni:) Popřála jsem jí Good Night a mohlo se jet domů. Jak jsme tak šly, zahlídla jsem kytaristu MSI (Steve), ale nějak ani já, ani Klára, jsme nevěděly jeho jméno, což byl opravdu velký trapas:D Jak jsme se ale přibližovaly, všimnul si nás, v rukách měl notebook, řekliy jsme mu, že byli úžasní, zeptal se, jestli jsme je viděly poprvé. Pak jsme řekly, že se těšíme na Vídeň, no pak už musel jít. Ano, ještě dlouho mě bude mrzet, že jsem nebyla fanouškem už předtím:)
Dvě hodiny ráno, nikde nikdo, přecházeli jsme přes přechod, kde na červené ještě stály všechny tourbusy, tak jsem řidičovi toho prvního zamávala (odmával :D) úplně přešťastná. Hledaly jsme nějakou hospodu, kam bychom si sedly, no Bratislava, středa ráno, nic. Bolely mě nohy, no stejně jsem nemohla uvěřit, jak byl večer úspěšný, určitě se ještě muselo stát něco zlého, ale nic. Nakonec jsme nastoupily do auta a myšlenkami na páteční druhé kolo.

Celkové zhodnocení:
Opět bylo úplně jedno jak jsem vypadala, nebo co jsem měla na sobě, stejně jsem byla mokrá a největší úspěch žala moje čelenka za patnáct korun. Gerard se s Prahou nedá srovnávat, tady jel opravdu naplno, dokonce jsme měli i ‚bases‘ na konci Mamy. Málem mi vypadly oči:) Frankie na plno určitě nejel, s publikem nekomunikoval, neválel se, neviděl přes vlasy, plus bylo akorát to jeho tričko, a venku po show byl opravdu úžasný:) Na Mikeyho nemám slov, neuvěřitelně se odvázal, na něho opravdu nic nemám. Raye jsem moc neviděla, ehm… Ale opravdu hodně mě mrzí Bob. Opravdu ráda bych zažila koncert, kde budou všichni. Ow, Bobe:( Čekání před halou bylo příjemné, po koncertní události byly až překvapivé. Ochranka byla příšerná, s tím ale nic neuděláme, no bez té vody to bylo opravdu o život. I v kotli nikdo nechápal, že dopředu se nedostane.
Je to za námi, bylo to úžasné a já děkuji.


<-- zpět