překlad: rybka

Blog tento týden postihla obrovská záplava. Mám za sebou tři týdny beze spánku a vděčím za to hlavně Mikeymu, mému dnešnímu speciálnímu hostu. Poslali jste nám spoustu silných a upřímných příběhů. Přečetli jsme je všechny. Kéž bychom mohli i na všechny reagovat...
S Mikeym se kamarádím už nějakých osm let a musím říct, že je to jeden z nejpohodovějších a nejcitlivějších lidí. Jsem moc rád, že našemu sloupku propůjčil svůj jedinečný pohled a styl.
Tak jdeme na to!

Zoe: Zajímalo by mě, jestli máš nějaký tip, jak se vypořádat s trémou. U nás ve škole se každoročně pořádá vánoční koncert. Zatím jsem v něm neúčinkovala, ale říkala jsem si, že bych to letos mohla zkusit. Nikdy předtím jsem před publikem nezpívala. Když mám třeba přečíst před třídou referát nebo mluvit s učitelkou, bývám hodně nervózní, mám závrať a celá se třesu. Přátelé si myslí, že zpívám docela dobře a že bych to měla zkusit. Přemýšlela jsem o něčem od Paramore, třeba "Misery Business" nebo tak.
M: "Milá Zoe, tvoje otázka mě těší, protože se s ní dokážu ztotožnit. Pro naše fanoušky to zřejmě nebude žádna novinka, ale i já trpívám velkou trémou. Být v kapele a mít strach z veřejnýho vystupování, to je jako by se tučňák bál zimy. S tímhle problémem se potýkám prakticky od dětství. Bohužel, neexistuje definitivní odpověď, já sám ji hledám strašně dlouho, a to jsem mluvil s několika doktory i terapeuty. Asi bych se obrátil na někoho, kdo je mi blízký a komu věřím, a probral bych to s ním. Navíc, chodit k terapeutovi a svěřit se mu se svými problémy, není žádná ostuda. Neznamená to, že jsi blázen. Promluvit si s někým nestranným je účinný a navíc ti to pomůže získat nový náhled na věc. Strach můžeš porazit i tím, že se do toho vrhneš po hlavě. Třeba zjistíš, že se vlastně vůbec nebojíš. Zúčastni se toho vánočního koncertu a pořádně jim to ukaž! Možná se budeš nakonec podivovat nad tím, že jsi se bála, když nebylo čeho."
B: Jaké máš zkušenosti se zapadnutím do kolektivu a se šikanou? Nemám žádné přátele a učitelé si myslí, že se mnou není něco v pořádku, protože jsem tak zakřiknutá. Spolužáci mě šikanují, hází po mně hnusný věci... Měl bys pro mě nějakou radu? Jsi ten nejlepší člověk na světě. A jak si užíváš roli strýčka?
M: "Milá B, nejhorší na dospívání a chození do školy jsou sociální překážky, s kterýma se musíš potýkat. Stejně jako ty, i spousta dalších lidí je obětí šikany, i já jsem si tím prošel. Byl jsem tlustým děckem s brýlemi. Byl jsem jednoduchej cíl, v podstatě jsem měl na čele napsaný "šikanujte mě". Svým způsobem se to týká každýho, všichni to v průběhu školní kariéry okusí. Když si vás někdo dobírá, je to většinou způsobeno tím, že ten dotyčný není sám se sebou spokojený. Tím pádem se zaměřuje na ty, co se sami neumějí bránit, a zvyšuje si tak svý ego. Možná tě potěší, že většinou ty nejpopulárnější děcka ze školy dosáhnou vrcholu právě v dospívání a až škola skončí, půjde to s nimi jenom z kopce. To, že si tě někdo dobírá, může taky znamenat, že jsi něčím výjimečná nebo zajímavá. Viz pohádka o ošklivém kačátku."
Isla Marie: Jen jsem ti chtěla říct, že jsem před několika lety viděla interview, ve kterém jsi nádherně vyjádřil svou lásku ke kávě. Tehdy jsem se rozhodla, že to s kafem taky vyzkouším a od té doby jsem závislá. Nevydržím bez něj víc jak šest hodin. Takže děkuju:-)
M: "Milá Islo Marie, k tomuhle tématu jsem se chtěl vyjádřit už delší dobu. Uvědomuju si, že k nám opravdu vzhlížíte a to, co říkáme, si často berete k srdci. Vůbec mě nenapadlo, jakou škodu napáchám, když budu v rozhovorech neustále opakovat, že vypiju denně litry kafe. Při setkání s fanoušky se často dozvídám, že spousta z vás díky mým doporučením kávě propadla. Věřte mi, o tuhle závislost nestojíte, není to pro vás dobrý. Kofein je nemilosrdná a návyková látka. Pokud ho musíte pít, snažte se o mírnější dávky. Kofein funguje tak, že když si na něj vaše tělo zvykne, musíte ho do sebe dostat pořád a pořád víc, abyste dosáhli stejného efektu jako dřív s menším množstvím. Stanete se jeho otrokem - to zní nebezpečně, že? Nechci vám radit, co máte dělat, jen vás chci upozornit, abyste nápoje s kofeinem konzumovali s opatrností. Když je budete pít s mírou, brzo po ráno vás to určitě správně nakopne."
Deb Draisin: Když jste se s My Chem teprve snažili prosadit, co tě drželo nad vodou? Co bys poradil mladým umělcům, kteří ztrácejí naději? A co tě drží teď, když už jsi coby umělec dosáhl svého cíle?
M: "Milá Deb, tvůj dotaz patří k těm nejčastějším, já sám jsem si v dospívání tuhle otázku kladl. Už od devíti jsem nechtěl nic jinýho, než hrát v kapele. Neměl jsem přitom tušení, jak by se mi to mohlo podařit a zde je to vůbec možný. Ale bylo to to jediný, po čem jsem toužil. Hodně z vás pravděpodobně teď pociťuje to samý. Ta nejdůležitější rada, jakou ti můžu dát, je dělat muziku z lásky. Nezakládejte kapelu s tím, že chcete zbohatnout, lidi totiž nejsou blbí a hned vycítí špatný úmysly. Hudební průmysl už dávno není zemí hojnosti, jak tomu dřív bývalo. Singly už se neprodávají po dvaceti milionech. Čeká vás tvrdá dřina, budete toho muset hodně obětovat, ale když to vydržíte, čeká vás ta nejúžasnější odměna. Budete se potit a krvácet, ale bude to stát za to."
Violet Stubbs: Asi bych měla začít tím, že mám opravdu špatný zrak a pořád se to zhoršuje. Kamarád mi navrhoval laserovou operaci, jenže se opravdu strašně bojím doktorů. Moje kamarádka je vaše velká fanynka a říkala mi, že ty jsi laserovou operaci očí absolvoval. Takže by mě zajímalo, jestli toho nelituješ. Jestli se totiž rozhodnu pro operaci, zřejmě z toho zešílím (k doktorovi totiž chodím tak jednou za rok a půl a vždycky buď dostanu záchvat v čekárně, nebo zpanikařím a uteču).
M: "Milá Violet, rozhodnutí jít na operaci bylo jedno z nejlepších v mým životě. Brýle jsem nosil už od základní školy. Samotná operace není tak děsivá, jak se může zdát, a hodně mi usnadnila život. Odehrát koncert s brýlema na očích není nic jednoduchýho a pro mě to bylo hodně stresující. Pokud jsi nás někdy viděla live, určitě jsi zaregistrovala tu energii a chaos, kterej se na jevišti rozpoutává. Brýle jsem si musel pokaždé pomocí provázku a gumičky upevňovat, aby mi při koncertě neodlítly. V některých halách bylo takový vedro, že se mi skla zamlžovaly a já nic neviděl. Operace trvá asi půl hodiny a je úplně bezbolestná. Hned po zákroku jsem viděl ten rozdíl. Brzy poté nepohodlí a svědění přestane a máte pocit, že máte v očích písek. Slovy nedokážu popsat, jak úžasný to bylo, když jsem se poprvé probudil a úplně bez problémů jsem viděl čas na budíku. Zákrok můžu jedině doporučit."
Ashley: Líbilo se ti na střední? Co bys poradil těm, kteří tam právě chodí?
M: "Milá Ashley, stejně jako 95% teenagerů jsem i já střední školu nesnášel. Tohle období života je hodně psychicky i citově náročný, ale když se teď tak dívám zpátky, vidím i něco pozitivního. Střední člověk pořádně nedocení, ne dokud není starší. Všechno bylo jednodušší. Jedinou starostí byly úkoly, co si obleču na sebe a abych byl ve škole včas. Samozřejmě, děcka umějí být zlý, musí se vstávat šíleně brzo a člověk nemá tolik času na videohry, ale to je nutný zlo. Takže moje rada zní: vydrž to tam. Strávíš tam jen čtyři roky, a co se naučíš, se ti bude v životě hodit. Vždycky se najde aspoň jeden učitel, který ti bude blízký a který ti pomůže rozvíjet tvůj talent."

zdroj: fuse.tv


<-- zpět