author: ninja.esti

O tom, že v Praze vystoupí MCR mi řekla jedna kámoška ale mě to bylo v celku jedno. Asi mi nějak nedocházelo, že v PRAZE BUDOU MÍT KONCERT MÍ OBLÍBENCI MY CHEMICAL ROMANCE! Asi po měsíci jsem to četla na netu a až tehdy mi to došlo. MCR fakt přijedou a navíc je bude předskakovat další skvělá kapela Billy Talent. Skoro jsem tomu nemohla uvěřit. Hned co jsem si o tom přečetla všechny podrobnosti jako kde a kdy se to bude konat, jsem začala prosit mámu jestli můžu jet. Ta byla sice trochu proti, ale proto že se rozhodla jet taky, mi to dovolila. Ještě mi zbývalo přemluvit taťku. To už bylo trochu složitější, ale taky jsem ho zvládla ukecat;-) Teď už jen zbývalo objednat lístky. Rozhodla jsem se je objednat u TicketPortal. Na e-mail mě přišel mail, že mi přijdou do 23.5.2007. Ale nepřišly, čekala jsem ještě 2 dny a pořád nic. Máma vzala telefon a zavolala tam, tam jí ale řekli, že k nim naše objednávka vůbec nedošla. Takže jsme tam málem nejeli. Říkala jsem si….Jak je to možný? Když mi přišel ten mail?? Ale to už je jedno, hlavní je, že jsme lístky nakonec dostali. Když jsme je měla doma, pořád sem na ně nevěřícně koukala a říkala si… Já fakt pojedu do Prahy a uvidím MCR a BT?? Docela hustý. Ještě den před koncertem jsem sháněla digi foťák.
Nastal den D a já už jsem nemohla ani dospat;-). Ještě před odjezdem jsme museli čekat na kámošku, která pokaždé chodí opožděně. Já chtěla vyjet už kolem 8:00, abychom tam byli dřív, ať pak máme uvnitř dobrý místo. Nakonec jsme vyjeli až 10:30 z čehož jsem usoudila, že tam přijedem pozdě a já budu stát někde vzadu a vůbec je neuvidím.
Cesta byla docela dlouhá… 7 hodin v autě není nic zábavnýho. Když už jsme byli na ulici Bubenská, po který jsme se podle mapy měli dostat k T-mobile aréně, jsme se pro jistotu zeptali kolemjdoucí, kde je T-mobile aréna, ta nám ale odpověděla, že neví. Když jsme ale jeli asi o 5 metrů dál, uviděli jsme T-mobile arénu, takže docela nechápu, jak to nemohla vědět. Zajeli jsme na parkoviště a já už s velkým nadšením chtěla běžet ke dveřím, u kterých už stál docela velkeeeeeeeeej hlouček emo lidí;-). Ale máma mě zarazila s tím, že mám na ně počkat. Začla jsem být nervózní, už tak jsme přijeli v 17:30, a ještě mám čekat? Asi po 5 minutách stání u auta jsme se s kámoškou rozběhly ke dveřím, kde bylo nejméně lidí. Tam jsme si přečetly tu děsnou zprávu: ZÁKAZ VSTUPU S FOTOAPARÁTEM. To jsme jako fakt nechápaly. Máma tam s náma čekala taky, ale asi po 10 minutách řekla, že si půjde sednout, ale my tam stály pořád. Po tom, co se dveře do haly otevřely, se na nás začali mačkat lidi ze všech stran, skoro sem nemohla dýchat, byl to děs. Když jsme se konečně dostaly dovnitř, kontrolovali nám batohy a ptali se nás, jestli tam náhodou nemáme foťák, samozřejmě jsme řekly, že NE;-) Uvnitř už byly u podia 2 řady fanoušků, nějak jsme se mezi nima protlačily abychom taky dobře viděly. Pak už jsme jen čekaly, než to všechno začne. Lidi zezadu se na nás vpředu začli nesnesitelně mačkat… některý lidi proto museli odtamtud vytáhnout. Já se to snažila nějak zvládat, i když mi bylo strašný horko a nemohla jsem skoro dýchat, ale potom co nás začli polívat vodou mi bylo trošku líp.
Asi po 15 minutách to začlo. Na podium vstoupili Billy Talent a všichni fandové začli řvát a já s nima, bylo to fakt hustý. Fotila jsem jak o život, ale pak mě viděl jeden z ochranky, takže jsem foťák musela schovat. Benjamin to úžasně rozjel a celej dav tak skvěle připravil na MCR. Ale už po 45 minutách skvělé show se s náma Billy Talent bohužel rozloučili. Potom nastoupili na podium nějací týpci a připravovali podium pro hlavní aktéry večera - My Chemical Romance.
Zhaslo světlo a…….ONI nastoupili na podium. Po tom, co začli hrát Dead, se světlo rozsvítilo a já je konečně uviděla. Gerard, Frank, Ray a Bob, všichni tam najednou stáli a já je viděla LIVE. Bohužel bez Mikeyho, kterej mi tam fakticky chyběl. Ale i tak to byl bezvadnej konc. Všichni okolo zpívali snad každej song s nima, ale při songu Welcome to the black parade zpívali úplně všichni každý slovo po slově. Bylo to fakt úžasný. Během koncíku jsem volala kámošce, aby si sví oblíbence taky alespoň trochu vychutnala, když tam nemohla bejt se mnou a vidět je live.
Po nádherným songu Helena jsem si ani nevšimla, že by se s náma Gerard nějak rozloučil, akorát jsem zaregistrovala, jak nám všem Frankie poslal pusu. Nejdřív jsme si myslela, že maj přestávku, ale pak mi to došlo… byl to KONEC. Rychle jsme se s kámoškou začaly tlačit ven, protože se tam měly rozdávat plakáty. Ale než jsme se tam dostaly, všechny byly fuč. Zklamané z toho, že nemáme ani jeden plakát, ale přešťastné z toho, že jsme viděly MCR i BT, jsme šly k autu. Tam nás čekalo menší překvápko, mamka vyšla z haly dřív, takže nějaký plakátky sehnala. Teď už jsme neměly žádnej důvod být zklamané.
Den 3.6. 2007 byl pro mě zatím nejúžasnější den v životě.
I když mě ještě 2 dny potom všechno bolelo, to stálo za to. Už se těším až přijedou znova, ale doufám, že už s Mikeym.


<-- zpět