author: blues

Tak jsem se konečně po dlouhé době odhodlal obětovat ty peníze a vydat se do Prahy za nějakým větším hudebním zážitkem. Po úmorné, 4 hodiny trvající cestě vlakem, jsme se jako normální lidi postavili před halu, kde už 2 hodiny před koncertem čekalo asi 1000 emo-lidí. Tento fakt jsem víceméně čekal, hudba to je pro mladé, ale jejich chování mi přišlo jako od partičky podnapilých anarchistů vracejících se z nezdařené demonstrace. Házení plechovek s pivem do davu nebo vrhání žvýkaček do vlasů čekajících dívek mi nepřipadá inteligentní. Když tedy konečně po 2 hodinách čekání otevřeli pořadatelé dveře (trochu nezvládnuté pouštění), nabralo bezohledné chování některých jedinců nečekané obrátky a dav se začal přelévat a pořádně mačkat lidi stojící vepředu. Prohlídky u dveří probíhala po jednom a velmi pomalu, kromě klasického odložení PET flašek mě překvapilo, že mi pořadatel zabavil i baterky do foťáku (které naštěstí za moc nestály), i když bylo dopředu známo, že kompakty jsou povoleny. No, naštěstí jsem měl 2 náhradní páry:-)
V pohodičce jsme si našli výhodné místo na tribuně, ani ne blízko, ani ne daleko od pódia a čekali jsme, co se bude dít. Přesně na čas (což oceňuji, není to zvykem), začala hrát předkapela a i když jsem znal jen jednu písničku, show to byla pořádná, i když Kowalewitzovi bylo většinu času zpěvu (řevu) strašně málo rozumnět, ale svou ¾ hodinku si parádně užil a myslím, že sklidil pořádný a zasloužený aplaus. Prohodil pár obvyklých vět s diváky, hodil flašky a paličky do publika a s úsměvem na rtech odešel. Bohužel zbytek Billy Talent celé představení odstál na místě a hrát tak mohli klidně až za červenou plachtou půlící podium.
Čekání na MCR nebylo až tak dlouhé, začali také skoro na čas, chvíli po deváté. Čekal jsem po odezvách z jiných koncertů pořádnou show, se všemi vychytávkami, ale nakonec jsem se dočkal jen velmi okleštěného koncertu ala venkovní festival. Žádné nemocniční lůžko, žádné napínání, prostě jen přišli na pódium a začali hrát a zpívat. Kromě otočného podia pro bubeníka žádné překvapení. Ani v obvyklých sakách od Black Parade nepřišli a Gerardovi nějakou dobu trvalo, než se trošku rozpohyboval a rozezpíval, ale ani to nestačilo naplnit (asi nejen) mé očekávání. Už doma jsem měl samozřejmě naposlouchané DVD MCR, kde Gerard zpívá jemně falešně, což jsem přisuzoval náročnému pohybu. Ten se ale nekonal, Gerard stál buď na místě nebo pochodoval z jednoho konce podia na druhy, případně do hlouby pódia, kde ho nebylo vidět. Podle potřeby předváděl svých 5-6 barev hlasu, žádná mu však dlouho nevydržela a hlas mu mezi nimi přeskakoval, takže to občas vypadalo, jako by kvákal, potom štěkal a nakonec jako by podřezávaly kohouta. Ovšem celou dobu byl nejhorším členem MCR jejich zvukař, který nedokázal ozvučit halu (a vězte, že v T-mobil to není takový problém, Billy Talent i před několika lety mnohem rockovější Rammstein s tím takové problémy neměli), a ve všech písních to v hale šumělo jak na pláži u moře a Wayův už tak nepříliš výrazný hlas zanikal ve zvuku kytar, bicí byly taky hodně slabé. Nejlépe Wayovi vyšla píseň Teenagers, kterou odzpíval téměř čistě, bohužel song nepatřil k nejobtížnějším. Pochválil bych výběr playlistu koncertu, myslím, že lepší už být nemohl, jen stopáž mohla být delší, nějakých 80-85 minut není moc na hvězdy jejich typu. Na konci toho Gerard ani moc neřekl, spíš to vypadalo, že naštvaně odešel, jak si strhával z uší mikroport, byl asi rád, že už to má rychle za sebou, což by nejspíš charakterizovalo celý koncert-odfláknutý. Nakonec se snažili ještě dojem z koncertu vylepšit pořadatelé volným výběrem plakátů (upoutávek na koncert), které evidentně zbyly a bylo je škoda vyhodit. Mě spíše mrzelo, že mi nevrátili nabíjecí baterky do foťáku, které taky nejsou zadarmo a musel jsem je připsat k nákladům na výlet.
Pro příště si další koncert MCR v Praze rozmyslím, ale pokud zůstane lidová cena vstupenek, je dost možné, že pojedu zase!


<-- zpět