author: Andy

K tomuto koncertu jsem přišla jak slepý k houslím. Původně jsem chtěla jet na koncert LP, ale jelikož se nenašel nikdo, kdo by mě doprovodil, vzdala jsem to. Dozvěděla jsem se, že My chemical romance, koncertují v Praze, díky Kris. Před koncertem jsem je vůbec neposlouchala, jela jsem jen díky tomu, že jsem prostě na nějaký koncert jet chtěla:-D Jejich CD jsem začala poslouchat asi 2 týdny před jejich vystoupením, ale nijak mě nezaujalo. Nejvíc se mi vryla do paměti Mama a taky jsem znala z dřívějška Helenu, tu jsem žrala:-D . Talenty jsem taky nikdy dřív neposlouchala, ale líbili se mi daleko víc než Chemici (mluvím v minulém čase, jelikož to už neplatí, díky koncertu jsem poznala, že obě skupiny mají něco do sebe a každá je úplně jiná, ale jedno mají společné a to, že je miluju).
Na koncert jsme jely tři a o srandu nebyla nouze. Docela mě ale mrzelo, že holky před koncertem chytla divná depka a vůbec se netěšily, dokonce hráli hru, kdo se těší nejmíň z níž jsem vyšla jako poslední, protože jsem se těšila jak malé děcko:-) Dokonce uvažovaly i o střelení lístků, ale to jsem jim nežrala, joke:-D.
Nastal den s velkým D. Původní plán byl jít stepovat před arénu už ve dvě hodiny odpoledne, ale díky nepřejícímu počasí se to odsunulo a my se tam dostavily něco málo po půl páté. Už cestou jsme si utahovaly z tzv. ímou lidiček heh, takže nálada se vylepšila. Po příchodu před halu jsem byla docela překvapená, jak málo tam je lidí, představovala jsem si davy lidí horlivě očekávajících svůj vysněný koncert, ale nic podobného se nekonalo, teda konalo, ale až poněkud později. My samozřejmě využily situace a zabraly dobrého fleka u vchodu číslo 28, teda aspoň myslím, že to byl on. Lidí přibývalo a přibývalo. A my se mačkaly víc a víc. Jakmile se začaly ozývat zvukové zkoušky kapel mačkanice houstla. Já byla natěšenější čím dál víc, dokonce jsem začala zpívat písničky, které jsem ze zkoušek poznala:-D. Pak se za prosklenými dveřmi objevili securiťáci a všichni se v domnění, že se začne pouštět dovnitř, namačkali ještě víc ke dveřím. My se s holkama pro jistotu chytly za ruce, abychom se neztratily až budem běžet na naše V.I.P. místo v první řadě:-D. Jako první se otevřely dveře u vedlejšího vchodu a u našeho pořád nic. Po chvíli se otevřely i u našeho vchodu, ale dovnitř ještě nepouštěli. Lidi se začali mačkat takovou silou, že jsem to ještě nikdy nezažila, myslela jsem, že tam umřu na vyplivnutí srdce z těla. Díky bohu se nestalo. Vhrnuly jsme se z davem dovnitř, ani lístky nám nestihli zkontrolovat, jak jsme měly naspěch. Aby ne, utíkaly jsme si pro naši vysněnou první řadu. A povedlo se, přiběhly jsme tam a zaplněné byly pouze první dvě řady, my jsme ale šikulky a místo v té první jsme si udělaly sami. Za našimi zády přibývali lidi ohromnou rychlostí, za chvíli nás tam bylo jako kobylek. Vzduch se rychle vydýchal a ne jednomu člověku se udělalo špatně. Naštěstí i na to se myslelo a securiťáci i zdravotníci nás zásobovali kelímky s pitnou vodou, postupem času nás i stříkali. Před začátkem koncertu vytáhli z davu kolem 40 holek, které to ve stísněném davu nedávaly. Musím přiznat, že to bylo docela utrpení, zadní řady tlačily, aby byli co nejblíže svým miláčkům, ale na úkor nás v prvních řadách. Ani na chviličku jsem si nepohrávala s myšlenkou nechat se vytáhnout securiťáky. Dělala jsem si místo jak se dalo, přišla jsem si poslechnout hudbu a chtěla jsem ji mít hned z první ruky. Neodradily mě ani modřiny, které se mi dělay. Dokonce dvakrát vyzvali zadní řady, aby tolik na ty první netlačili, jinak prý MCR svůj koncert neodehrají. Asi ani nemusím říkat, že se po těchto výzvách nic nezměnilo. V osm hodin však i přes tlačenice ve řvoucím davu, vběhli na podium Billy Talent. Nevím jak popsat dav, který byl před tím řvoucí, teď asi ječící. Nevím kterou písničkou začali, ale já si to perfektně užívala, zpívala, skákala, kývala hlavou…Dokonce jsem i písničky poznávala. Zpěvák poskakoval po podiu jak divý, šlo vidět, že si to taky pořádně užívá. Musím se tomu teďka smát, jak si vybavím, že jsem byla úplně hotová z toho, že se na mě Ben několikrát podíval:-D. A když si sundal tričko, ani nemluvím, hehe no prostě v sedmém nebi. Jde vidět, že Talenti nejsou žádní nováčci a umí pořádně rozproudit dav. Nejvíc se mi líbilo, jak Ben řekl, že v čr jsou beautiful girls J. Narážky na Bushe jsem nějak nezaregistrovala… Ale komunikace s publikem nechyběla. Svoji show ukončili mojí od nich favourite písničkou Red flag. Suprově připravili půdu, pro v mých očích už mega hvězdy, My chemical fucking romance, jak se vyjádřil Gee :-P.
Po odehrání Talentů jsem byla tak mokrá, že bych se mohla ždímat a nebylo to vodou, kterou nás kropili:-D. Přišla jsem si koncert užít, a taky tak dělala. Pauza, ve které vyklízeli podium a osvěžovali nás, utekla rychle. Strhli velkou červenou plachtu a za ní jsem s úžasem pozorovala otočné bicí, za nímž byl napsán bílým písmem na černém podkladu, nečekaně, název My chemical romance:-O. Wow a je to tady. Tma…a na podium vběhli MCR, byla jsem tak unešena, adrenalin a všechno kolem, že si ani nepamatuju, kterou písničkou začali. Najednou ve mně hrklo! Kde je Frank? Můj nejoblíbenější člen skupiny. Chvíli mi trvalo než jsem v dlouhovlasém klukovi, co poskakoval ze strany na stranu, házel hlavou a maximálně si užíval vystoupení, troufnu si říct, že nejvíc z MCR, poznala Franka. Bohužel byl na opačné straně, než jsem stála já, ale díky jeho hyperaktivitě, jsem si ho užívala skoro z pod nosu:-D. Hypnotizovala ho očima skoro celý jejich koncert a dokonce se na mě i podíval, myslím heh. Nejvíc se mi líbil výraz jeho obličeje, když si přečetl transparent, co měly holky vedle mě. Nevím, co na něm bylo, vím jen, že byl pro Frankieho. Nahodil, takový sladký ksichtík, (i když označení sladký nesnáším, vystihuje to doslova). Byla jsem fakt mimo, nejúžasnější koncert, i když první, klidně mu toto označení dám. Ale i přes mou extázi, jsem si stihla všimnout, že Gee nějak nebyl ve své kůži. Myslím si ale, že díky Frankiemu si toho málokdo všiml. Třeba ta jeho otočka na zemi, jak to stíhá…, válet se po zemi, točit se a ještě ke všemu hrát? Prostě nářez. I je jsem si užívala na maximum, zpívala, tančila, házela hlavou, ohrožovala lidi kolem, jak jsem mávala rukama:-D sorry…, ale jinak to nešlo. Asi v polovině jejich vystoupení jsem byla vytlačena do druhé řady, ale to mi nevadilo, viděla jsem stejně dobře a ke všemu měla víc místa. Před koncem na mě přišla únava, ale já nechtěla nečinně stát, jako holka vedle, která celý koncert jen prostála opřená o zábrany, ani jedinkrát nezvedla ruce a už vůbec nezpívala. Co chodí takoví lidi na koncert dělat?! Jej, tak to mě dokáže vytočit. Já si ho chtěla vychutnat do konce, takže když odešli bez rozloučení, nechápala jsem, co se děje. Pak zhasli světla a na podium se vrátil jen Gerard, svítil na něj kužel světla z reflektoru a za doprovodu klavíru odzpíval písničku Cancer. Byla jsem z toho úplně paf. Nádhera, ticho, tma, kterou rušily jen světla mobilů, tak že to vypadalo, jak noční obloha posyta hvězdami. Největší bomba, pak se lidi vzpamatovali a začali zpívat s Gerardem, já bez výjimky. Tahle písnička se mi zapsala do paměti. Pak se na podium vrátilo zbytek kapely a odehráli last song Helena. Ze začátku jsem ani nepostřehla, že to Helena je, ale pak už jo. Zpívala jsem So long and good night …Docela mě zaskočilo, jak pojali rozloučení. Spíš se nerozloučili vůbec, to mě fakt mrzelo. Jen Frank, jak jinak, zamával, uklonil se a odešel jako poslední. Na Gerardovi bylo vidět, jako by byl rád, že to má za sebou.
No nic, rozloučení nerozloučení, my s holkama taky rychle vypálily z haly. Běžely jsme si pro slibované plakáty, které jsme za boha nemohly najít. Ale nakonec se podařilo, bez nich bychom tam asi lítaly tak dlouho, dokud bychom je nenašly:-D. Pobrala jsme si každá pět a byly jsme spokojené.
Jak to rychle začalo, tak to rychle skončilo. Ale řekla jsem si, že smutnit nebudu. Tento koncert mi otevřel dveře k My chemical romance i k Billy Talent. Vždycky, když si pustím jejich CD, tak si vybavím tu supr atmosféru, zážitky s tím vším spjaté, no prostě a jednoduše řečeno, mě tyhle dvě kapely pohltily. Příště až budou koncertovat v ČR, tak určitě půjdu, ale už ne jako neznalec, půjdu jako fanoušek, znalý všech jejich textů. Už se tomu blížím, protože doma mi nehraje nic jiného než The black parade + I´m not ok, kterou díky koncertu miluju, a taky ti Talenti:-* Prostě new lásky. A plakát už mi taky visí:-D.


<-- zpět