překlad: rybka

"Kdybych měl možnost natočit 'The Black Parade' znovu, udělal bych ji opravdovější. Právě taková bude naše nová deska - opravdová."
Díky 'The Black Parade' se My Chemical Romance hodně naučili, především pak to, že punk rock je jim bližší, než předstírat rakovinu před velkým publikem. V našem článku Gerard Way prozrazuje, jak jim čtvrté album vnuklo novou rockovou vizi.

Všechny rockové hvězdy, které už nejsou mezi námi, moc dobře ví - za předpokladu, že existuje něco jako posmrtný život - že odchod z tohoto světa může být pro kariéru dobrý tah. Nemusíte se děsit, že vaši tvorbu ohrozí tvůrčí krize, vaše desky se budou prodávat věčně. Ale co ti, pro které to smrtí nekončí?
My Chemical Romance vytěžili ze smrti maximum. Strávili tři roky v kůži svého gotického alter ega, The Black Parade, což z nich učinilo hvězdy první velikosti a pomohlo jim dát sbohem svým soukmenovcům z emo ghetta. Oslnivost jejich třetího alba, barokní fantasy plné surrealistických flashbacků pacienta umírajícího na rakovinu, pomohla prodat na tři milióny kopií, čímž si kapela vysloužila přezdívku Queen Day, Gerard Way potom status jedné z nejkontroverznějších postav rocku. Málem to byl jejich konec.
Po třech letech vyčerpávajícího koncertování na tom byla kapela hodně špatně (každý, kdo MCR viděl před třemi lety na Download festivalu může dosvědčit, že nebylo třeba make-upu, aby vypadali nemocně). A když z nich média udělala představitele jakéhosi sebevražedného kultu, byli MCR nuceni stát se v této věci nedobrovolnými mluvčími. Jsou to skoro čtyři roky, co kapela naposledy vyprodukovala nějakou muziku a mnoho lidí si říkalo, zda se vůbec ještě někdy vrátí.
A tak jsme se spojili s Gerardem Wayem. Nutno říct, že vypadá zdravěji než kdy předtím. Není divu. Přečtěte si, jak My Chemical Romance oblafli samotnou smrt...

Po krátké pauze a nepovedeném začátku se Gerard snaží vysvětlit, jak se kapela do tohoto bodu vlastně dostala. "S 'The Black Parade' to bylo větší, než jsme..." Spolkne slovo "chtěli" a začne od začátku. "Když jsme dotočili, bylo to úplně o něčem jiném," vysvětluje, "přitom naše vize byla zpočátku taková, že uděláme něco art-rockovýho. Mělo to být víc umělecký, nakonec vzniklo něco uhlazenýho. Nevadí mi to, ale kdybych to mohl natočit znovu, udělal bych to opravdovější. Pro některé ta deska hodně znamenala, někteří ji nepochopili a nemají k ní žádný vztah. Je docela skličující, že dosáhla takové velikosti, protože byla tolikrát špatně vyložena jako temná deska bez naděje."
Když pak nastal čas natočit další album, nikoho nepřekvapilo, že se kapela rozhodla pro radikální změnu. My Chem znovu zvážili, kým vlastně chtějí být. Uvědomili si, že 'The Black Parade' už podruhé natočit nemohou.
To třeba uniklo takovým Green Day - připomeňme, že to bylo právě jejich rozsáhlé album 'American Idiot', které otevřelo cestu dalším koncepčním deskám, 'The Black Parade' nevyjímaje - kteří se pokusili překonat svůj mistrovský kus hloupým a zdlouhavým '21st Century Breakdown'. Dokonce ani Muse, jejichž 'The Resistance' není žádná katastrofa, kritika příliš nevychválila. Ale takový už je rock na počátku nové dekády - nemůžete natočit něco většího, aniž byste se neodcizili těm, na které působíte. V odezvě na punkery, kteří v polovině 70. let v halách vystřídali nudné patrony, v rocku převažuje pocit, že k přežití je třeba udělat krok zpět, aby kapely neztratily kontakt se svým publikem. Právě toho se My Chem drželi, když vstupovali do studia.
Gerard ale nehodlá Green Day hanět: "Podle mě to souvisí s tím, že lidi se dneska hlavně chtějí bavit. Možná chtějí být svobodní, možná se nechtějí bouřit. Možná právě o tomhle byl loňský rok. Myslím, že lidi už prostě nechtějí stávkovat, chtějí to pořádně rozjet," směje se.
"Asi to líp říct nejde. Moc inteligentně to nezní, ale je to tak. Lidi se chtějí bavit. Jít ven a utéct. Zažít dobrodružství. Podle mě nemají zájem poslouchat nějaký prohlášení. Nemůžu se vyjadřovat k deskám ostatních, ale něco mi říká, že lidi spíš ocení pravdu než silný příběh. Zároveň ale taky chtějí na pravdu zapomenout. Chtějí to ze sebe vykřičet a osvobodit se."
Což nás ovšem přivádí k nejhoršímu, avšak nevyhnutelnému, bodu - ekonomice.
"O tom to je," přikyvuje Gerard. "Vezměme třeba další kapely, které hrály v podobné době jako my dnes, kapely jako Duran Duran - objevily se v době britské ekonomické krize, v době, kdy byla u moci Margaret Thatcherová, lidi byli bez práce a oni k tomu přistoupili stylem: 'Kašlem na to, budeme předstírat, že se nejedná o dlouhodobý proces.' Není to tom, co se děje venku ve světě, ale o tom, co se děje v mým okolí."
Takže podle tebe je odtažitost tou nejlepší volbou?
"Ano," přiznává opatrně, "angažuješ se už tím, že dáš najevo, že o tom nechceš mluvit, protože s tím bojuješ každý den, tím, že jsi sedm měsíců nezaměstnaný. Taková je realita - ráno se vzbudíš a přemýšlíš, jak uživit rodinu a splatit hypotéku. Myslím, že lidi právě teď nechtějí chodit na velký koncerty, dost možná si to ani nemůžou dovolit. V naší nové desce se odráží i to, v jakých prostorech budeme koncertovat. Nové songy můžeme hrát na stadionech nebo arénách stejně jako v malých punkových klubech - právě to může být jediný místo, kam si lidi budou moc koupit lístek. Kdo ví?"
Zdá se, že jediný způsob, jak překonat 'The Black Parade', album zabývající se smrtí, na němž lze najít takové skladby jako "Cancer", je udělat desku o životě. A když už mluvíme o novém albu...

Když se My Chemical Romance konečně vrátili z turné, zahodili uniformy a nějaký čas se "učili, jak se zase vrátit do normálu". Teprve poté mohli vstoupit do losangelesského studia s producentem AC/DC Brendanem O'Brienem.
Kapela byla odhodlaná zapomenout na to, co ji tolik unavilo - a protože se na předchozím albu představili takoví hosté jako Liza Minelli - plán byl takový, že se natočí minimalistická deska s inspirací v garážovém punku. Žádná koncepce, žádná alter-ega. Zkoušky byly velice příjemné, tentokrát nikoho nesužovaly deprese. I tak byly ovšem některé věci dosti traumatické. Netrvalo dlouho a MCR si uvědomili, že ve snaze vyhnout se nechtěnému přišli i o dobrý materiál a že udělat desku ve stylu MC5 nebude dost dobré. Tak začali od úplného začátku. Nakonec vznikla deska, která je poctou garážovému rocku, zároveň jí však nechybí ani expresivita, které se My Chem naučili při psaní rockové opery.
"Když jsme dotočili 'The Black Parade', byli jsme zděšení," vzpomíná Gerard. "Asi to bylo dobře, asi jsme se o to podvědomě snažili. Tentokrát to byl ale náš záměr. Chtěli jsme, aby to bylo děsivé, tak děsivé, až bychom si říkali, že to bude průšvih, pokud to lidi nepochopí. Podle mě by to tak mělo být pokaždé. S 'The Black Parade' jsme na pilu tlačili příliš silně, takže nás to, co děláme, už nemohlo vyděsit."
Ale podařilo se jim to. "Bylo to docela znepokojivé, vypadali jsme příšerně, jako bychom celé noci nespali. A i když jsme usnuli, často jsme se probouzeli. Točit desku není nic jednoduchýho. Aspoň teda nemám pocit, že bychom si to nějak užívali..."
Věci nabrali ten správný směr se skladbou "Trans Am", která dostala nový název "Bullet Proof Heart" - pravděpodobně první singl, který kapela z nové desky vydá. A je to celkem zvrácené, neboť se v něm vracejí k fikci: song vypráví o chlapci z New Jersey jménem Johnny, který nosí tričko Judas Priest, a o dívce Jenny, která je možná jeho přítelkyní, možná je ale také nezvěstnou dívkou, o níž zpívají The Killers ve skladbě "Jenny Was A Friend Of Mine".
To se nám ale zdá velice nepravděpodobné, takže pokud to Gerard sám nepotvrdí...
"S klukama jsme o tom hodně vtipkovali, protože je samozřejmě zajímalo, o jakou Jenny se jedná. A já jim na to odpovídal, že je to čistá fikce, v níž vystupují Jenny a Johnny. Víc americký už to být nemůže. Jindy jsem jim řekl, že by to mohla být Jenny z písničky od The Killers, která se nikdy nevrátila domů. Vyberte si. Já mám tu kapelu moc rád a myslím, že se často nestává, aby se muzikanti nechali inspirovat od svých současníků. Podle mě je ale hezký, když se tak stane."
Refrén se v lecčems podobá další skladbě od The Killers, "Mr. Brightside" - to ale není jediné, co je na "Bullet Proof Heart" zvláštní. Song začíná jako pocta New Jersey, aby se skrze řízné punkové tóny změnil ve chvějící se sci-fi zvuky. Vlastně se v něm odráží osud celého alba, z něhož se stala přímá energická rocková deska, jakou ještě MCR nikdy neudělali (Gerard hrdě poznamenává, že zásadní vliv na ně měla především 'British Steel' od Judas Priest), přitom se ale kapela nevzdala velkoleposti a bombastičnosti, která se nám na 'The Black Parade' tolik líbila. Zdá se, že s novým albem MCR uplatní svůj nárok stát se přední rockovou kapelou planety. Z toho, co jsme zatím slyšeli (viz dole), soudíme, že by se jim to mohlo podařit.
"Na téhle desce se představíme v naší nejčistší a nejlepší formě," směje se Gerard, "Podle mě v ní lidi najdou všechno, co na nás mají rádi, akorát budeme víc přímější. Nedočkáte se punkových songů s příměsí Kurta Weilla ani ruskýho folku, nedočkáte se ani kostýmů. Půjde čistě jen o kapelu a hraní písniček."
"Bullet Proof Heart" také ovlivnilo téma desky - kapela se vrátila ke svým dělnickým kořenům. "Je to fikce, taková metafora o tom, co všechno je třeba udělat, když chceš utéct z domova. To je taky jeden z důvodů, proč lidi zakládají kapelu - nasedneš do dodávky, abys mohl uniknout. Nechci se nakonec vrátit tam, kde jsem vyrůstal. Ne že bych neměl rád Jersey, to vůbec ne, jenom nechci skončit jako člověk, co nesnáší svou práci a přežívá ze dne na den. Chtěl jsem utéct, ale když jsme začínali, měl jsem pocit, že se nám to nepodaří, že nám nějaká neviditelná síla nedovolí opustit město ani sklepení, ve kterých jsme hráli. Člověk se musí vzbouřit."
To se odráží také v dalších klíčových skladbách nového alba, například v "Death Before Disco", songu inspirovaném kapelami The Hives a MC5, který Gerard popisuje jako "antivečírkovsky večírkovský".
"Není to ani tak o temný stránce večírků jako spíš o jejich nudné stránce. Můžeme propařit celý život, ale zabije nás to. My to lidem v té písničce připomínáme. Dá se říct, že je to taková hymna dělnické třídy, kdy se střetává síla rock'n'rollu se slávou a různýma kecama s ní spojenýma. Bohatství versus chudoba. Je to vlastně takový třídní válečný song."
V textu se zpívá "the good times will give you cancer (po každé zábavě zbyde jen rakovina)", což nám ve spojitosti s refrénem skladby "Black Dragon Fighting Society", v němž Gerard neustále opakuje "We have a medical emergency (potřebujeme okamžitou lékařskou pomoc)" dává pocit, že že se tu objevuje fixace na nemocnice. Osobní zkušenost?
Krátká pomlka. "Na nové desce nejsou ani tak zmiňovány nemocnice jako spíš sanitky."
Ahááá.
"Pro mě sanitky reprezentují něco jiného, určitou naléhavost a sirény. Obojí lze na desce najít."
Pokud by nějaká písnička dokázala shrnout náladu nového alba, byla by to pravděpodobně "Save Yourself", v níž se zpívá "This ain't a room full of suicides (v tomhle pokoji nikdo sebevražedný sklony nemá)".
Gerard souhlasí: "Vlastně se tím říká, že je to pokoj těch, co přežili. A naše deska je o pravdě, životě a přežití, žádná póza. Vracíme se ke svým kořenům, přijímáme fakt, že jsme dělnická rocková kapela, která je zároveň svým způsobem velkolepá."

V době volna ovlivnily My Chemical Romance i jiné události. 27. května loňského roku porodila LynZ Gerardovi dceru Bandit Lee. Každý rockový taťka má v takovém případě právo na rozbředlý rodičovský song, ten Gerardův se jmenuje "Light Behind Your Eyes". Naštěstí o tom není celá deska. Aspoň ne tak úplně.
"Je jasné, že se to tam muselo nějak promítnout," připouští, "ale není to nijak očividné. Rozhodně jsem nepsal desku o tom, že jsem tátou. Až zpětně jsem si uvědomil, že jsem tam zakomponoval vzkaz pro dceru, až jí bude 15. Naše původní tvorba byla o tom, jaký to bylo, když jsem chodil na střední. Teď je to o tom, kým by se moje dcera mohla stát."
Je-li poselství desky určené zpěvákově dceři, musí to být hodně upřímné. Nebo ne?
"Psal jsem o vykořisťování publika, což byla pravděpodobně ta nejlepší volba - sdělit všem, že nejsme žádné oběti. Uvědomil jsem si, že kdyby se mi mělo něco stát, chtěl bych, aby moje dcera věděla, že jsme nebyli oběťmi. Až doteď jsme se tomu v naší tvorbě nevěnovali, teď ale máme důkaz. Svým způsobem se snažíme naše publikum posílit."
A tak tu máme paradox. Zatímco muzika MCR je jiná - udělali krok zpátky, vrátili se ke kořenům a zbavili se všeho nadbytečného - uvnitř jsou stále stejní. A to nikdo měnit nechce.


5 nejlepších songů ze čtvrtého alba MCR
"Death Before Disco"
Hyperaktivní garážová smršť. "This ain't a party! Get off the dancefloor! You wanna get down! I want a gang war!" křičí Gerard. Wayne Kramer, kytarista MC5, měl možnost si song ve studiu poslechnout, v textu je dokonce zmíněna jeho písnička "Kick out the Jams". Song zní tak trochu jako The Hives. V dobrém.

"Save Yourself"
Gerard nabíjí publikum válečným pokřikem typickým pro klasický rock. Atmosférou song připomíná Judas Priest, aspoň frontman na tom trvá. Klíčová slova jsou "This ain't a room full of suicides" a písničkou se prolíná téma přežití. ("You can live forever if you've got the time"). Jako by Gerard psal tuhle skladbu se článkem "Válka proti emu" od Daily Mail v rukou...

"The Only Hope For Me Is You"
Nefalšovaná rocková hymna s ostrými kytarami, které dávají vzpomenout na Slade. Jednoduchý love song staví na silném vyvrcholení typickém pro pompézní rock. Nechybí říznost ani melodramatické piáno.

"Light Behind Your Eyes"
Balada, která se nestydí být sentimentální. Takové jemnější "I Don't Love You". Gerard v něm truchlí nad mrtvými přáteli, přičemž poselství songu, které je žít přítomností, je určeno jeho dceři.

"Black Dragon Fighting Society"
90sekundová garážová bomba ještě více vzrušující než "Death Before Disco". Gerard opakuje "this is a medical emergency" stále dokola. Song je výborným příkladem velkého rozpětí kapely - zkratkovitost punkových The Ramones na jedné straně, na straně druhé heavymetalová říznost.

zdroj: NME


<-- zpět