autor: Lukáš

Tak a je to tady. Dlouho očekávaný den. Konec odpočítávání týdnů, dnů, hodin, minut a vteřin. Konečně kalendář ukazuje 3. 11. 2010. Konečně pojedu do Německa. Do Berlína. Do Kesselhausu. Na MY CHEMICAL ROMANCE! Nebudu vám tu popisovat cestu, jak probíhala, jen snad zmíním, že jsme tam jeli opravdu, opravdu, opravdu strašně dlouho. A nejhorší byla asi cesta Berlínem. Myslím, že budu mluvit za všechny z toho auta, když řeknu, že to bylo opravdu na nervy. Příjezd do Berlína podle našeho očekávání měl být kolem 17:00, avšak dojeli jsme až kolem 18:50. Jen co dodávka zastavila, tak jsme se jako parta šílenců rozběhli k tomu klubu. Myslel jsem, že tam bude obrovská fronta, ale ne. Bylo tam celkem málo lidí. A asi od nás nebylo hezký, že jsme se prorvali dopředu nenápadně. Ale když jsme přijeli tak pozdě a jsou to MCR, tak trochu bezohlední budeme. I když to není hezký. Ale přece nejedeme takovou dálku, abychom je viděli někde z dálky. Chvíli po tom, co jsme přišli, začali pouštět do klubu. Byl to celkem malý klub, nic obrovskýho, příjemná atmosféra. Byli jsme asi ve 4té řadě. A teď přichází to nejtěžší, počkat až dohraje předkapela a nastoupí My Chem. Překvapivě předkapela byla výborná, sice jsem jim německy nic nerozuměl, ale hudba to byla vynikající. Jmenovali se Adolar. Odehráli asi osm písniček a odešli.
A teď to přišlo. Asi půl hodina čekání. Napětí. A v tom zhasla světla. Objevil se známý hlas. DJ Dr.Death-Defying právě spustil svoje "Look Alive Sunshine…", a už začaly znít první tóny na Rayově kytaře a publikum spustilo "Na Na Na Na Na…" A v tom spustil Gerard. Nastal pokřik fanoušků, obrovský hýbání davem, skákání, radost. Můžu říct, že hned po prvních čtyřech písničkách jsem byl totálně dehydratovanej a škrabalo mě v krku a měl jsem co dělat, abych se udržel na nohách. Protože My Chem začali přímo fantasticky. "Na Na Na", "Thank you for the Venom", "Planetary (Go!)", "I’m not Okay". A Gerardovo "We won’t slow down yet!" se tam krásně rozléhalo a vypadalo to, že koncert bude jeden velký vzestup rychlých písniček. Další dvě byly "Desolation Row" a "Our Lady of Sorrows". Při "Sorrows" jsem myslel, že vybere někoho na pódium, jako na předchozím koncertě v Paříži, že na něj budu pořvávat, ať vybere mě, ale bohužel nikoho nevybral a odzpíval ji sám. Po skončení "Sorrows" Frankie poděkoval skupině Adolar, a že je pro MCR čest hrát po nich, že mají úžasnou hudbu a jsou v ní prvky oblíbených kapel MCR. Pak přišlo "I Don’t Love You". A já měl pro MCR vlajku. Doufal jsem, že jim ji dám třeba po koncertě, ale ne. Jak spustil zpěv u "IDLY", tak jsem s ní mával na Gerarda a jemu se zřejmě líbila, protože si na ni ukázal, ať mu ji hodím. Tak proč ne=) Chytl ji, hodil si ji kolem sebe a pokračoval ve zpívání. Po "IDLY" přišlo staré dobré "Prison" a Gerardovo vybízení hochů, ať si sundají trička a mávají nad hlavami. A dívky ať je povzbuzují. Sice Gerard říkal, ať si trička sundají kluci, co jsou na show My Chem poprvé, ale to mě nezajímalo. Sundal jsem si tričko a mával jako o život. Další songy byly "The Only Hope for Me Is You", "Welcome to the Black Parade". To byly takový trochu klidnější. Pak přišla "Destroya" a "Helena". To už se opět nabíralo na rychlosti. A dav byl celkem rozdivočelý na "Mama" a "Teenagers". Další písničky byly "The Ghost of You" a "Famous Last Words". Po "FLW" zhasla světla a kapela odešla. Nastalo asi pět až deset minut klidu, a přišel Gerard. Kouřil cigaretu a díval se na nás. Pak ji típl a za doprovodu Jamese Deweese spustil "Cancer". Jakmile skončil "Cancer", došel i zbytek kapely a začla poslední písnička MCR show. A ta byla "The Kids from Yesterday". Gerard už to ke konci nevydržel a seskočil k divákům, a já měl to štestí, že si se mnou plácl a usmál se na mě. A pak show končila Mikeyho bassovym solem.

Po koncertě jsem byl totálně žíznivej, tak jsem si utíkal koupit něco na pití. Chtěl jsem se stavit i do merchu, podívat se, co tam mají, ale bylo tam strašně moc lidí a nedalo se tam dostat. Venku jsem se sešel se zbytkem lidí, co tam byli z Česka, a čekali jsme, jestli MCR vylezou. Čekali jsme asi hodinu, mezitím začalo pršet a já viděl vycházet Jamese, tak jsem chtěl za ním pro podpis, ale mezitím vyšel Ray s bodyguardem a začal se podepisovat. Jak procházel kolem nás, tak jsme mu řekli, ať dojedou do Česka. Řekl" "We will, next year," a ještě jsme mu říkali, že pije budvar, a to je český pivo. Pak přišel Gerard. Ten se jako jedinej tvářil vážně a vypadal, že se mu moc nechce podepisovat. Ale vzal si od nějaké slečny cigaretu a na mě se usmál. Jako třetí vylezl Frankieee! Ten byl jako vždycky nejlepší! Poblahopřál jsem mu k dcerkám a narozeninám. Poděkoval mi a řekl, že si toho velice cení. A opět jsme ho lákali do ČR a Prahy. No, však to znáte z toho videa...=) A poslední přišel Mikey s redbullem v ruce=)
Celkový shrnutí: byl to neuvěřitelně-úžasně-fucking-great koncert. My Chem vás prostě nemůžou zklamat, ba naopak - jedině vám znova a znova dokázat jejich kvality. Ať už se týkají vynikající hudby nebo energické show!


<-- zpět