překlad: rybka

Poslední turné MCR v Británii vidělo překvapivou ukázku oddanosti. Jaké to je mít fanoušky, kteří stojí ve frontě už od šesti ráno, jen aby vás viděli?
G: "Opravdu nás to těší, ale myslím, že i my jsme byli takoví. Mikey taky takhle dlouho čekával na Smashing Pumpkins. Ale i když už to bude rok, takovýhle věci jsou pro nás stále ještě nezvyklý."
Je to někdy děsivé?
G: " Někdy se začnete bát, když se na vás hrnou. Někdy máte strach, že to pro fanoušky není bezpečný. Vidíte je, jak jeden druhýho tlačí na zábrany. Čekají tam dlouho, takže máte chuť vyjít ven a setkat se s nima. Díky nim jsme tam, kde jsme."
Mají vás lidi v Americe taky tak rádi?
G:"Ano, ale mají trochu jinej přístup. V Americe je to něco jako "Tak ukažte, co umíte.". V Británii je to spíš "Stojíme za váma". Na koncertech v Británii je jiná atmosféra. A když je skvělý publikum, pak se vybičujeme k lepšímu výkonu a to je pak skvělá show. To se nám stalo nedávno. Tohle z televize ani videa nepocítíte."
Když zhasnou světla, máte pořád tak naspěch?
G: "Je to prostě neuvěřitelnej a návykovej pocit. Nedávno jsme byli na týden doma a pátej den už jsem si říkal: "Já už ten dav potřebuju". Bez něj se cítím bezmocný."
Je to věc ega - dělá ti to dobře, nebo tě to prostě udržuje při životě?
G: "Je to jeden z důvodů, proč žít. Potřebuju důvod k tomu, abych to dělal. Když jsme doma, pořád se zabýváme kapelou, ale zkrátka potřebujete dav, kterej s váma pracuje. Když ho nemáte, je to jako byste tak trochu ztratili smysl. Není to věc ega, je to účel."
Zdá se, že byste mohli říct fanouškům, ať něco udělají a někteří z nich to opravdu udělají. Doléhá to na vás?
G: "Máme určitou odpovědnost ty lidi povzbudit, aby nebyli hloupí a jeden druhýmu neubližovali. Na hudbě není nic hloupýho, takže proč povstat a říkat hloupý věci? Aspoň když jsem byl opilej, měl jsem omluvu proč příležitostně plácám nesmysly, ale i tak jsem měl co říct. Nechovejte se k davu, jako by byl hloupej, protože oni vědí svý."
Jak moc se díváš do publika?
G: "Někdy zkrátka nemůžu. Myslím, že je to spojený s našima začátkama, pro mě někdy i s arogancí. Když kapela začínala, držel jsem hlavu nahoře a mikrofon dával do publika. Věděl jsem, že zpívají jenom tři děcka, ale já tam ten mikrofon furt strkal, jako kdyby zpívali úplně všichni."
Jste spokojení, když jste na turné a cestujete?
G: "Jsme šťastní, ale taky unavení. Nejdřív je tu nadšení, který pár měsíců trvá. Jako bysme byli na dovolený. Ale potom se unavíte."
Je těžký vrátit se po turné domů k normálu?
G: "Rozhodně! Je to jako když se voják vrací domů z války - jste vyčerpaní a s jinýma lidma prožíváte těžký časy. Toho jsme si poprvé dost všimli, ale myslím, že už jsme se s tím jakž takž smířili, protože je to součást našeho života."

zdroj: mcruk.com


<-- zpět