28.9.2011
Členové My Chemical Romance se po skončení turné k Danger Days zřejmě budou věnovat také svým vedlejším projektům. Frank řekl NME: "Dovedu se představit, že se kluci trhnou a vrhnou se na jiný věci. Gerard píše, má toho hodně v plánu, rád by si zkusil taky režii. Ray je strašně talentovanej člověk. Byl bych moc rád, kdyby se mu dostalo pozornosti, jakou si zaslouží. Fakt si dovedu představit, že se každej budeme věnovat tomu svýmu, ale taky vím to, že se vždycky vrátíme ke kapele."
Iero se rovněž vyjádřil k plánovanému natáčení další desky: "Máme teď tvůrčí období, plno nápadů a na každý zkoušce vzniká nová muzika, která by se dala dobře rozvinout. Chceme se brzo zavřít do studia a zapracovat na tom." (zdroj)
Fotky: Texas (Dallas: Pegasus News; Houston: flickr), Florida (buzznet).
EDIT: Tak výše uvedený text má nakonec původ v novém Kerrangu! Scan najdete níže (zdroj), stejně jako novou reklamu na Frankovu Phant-o-matic, která se objevila na stránkách Epiphone.
(klikněte pro zvětšení)
Iero se rovněž vyjádřil k plánovanému natáčení další desky: "Máme teď tvůrčí období, plno nápadů a na každý zkoušce vzniká nová muzika, která by se dala dobře rozvinout. Chceme se brzo zavřít do studia a zapracovat na tom." (zdroj)
Fotky: Texas (Dallas: Pegasus News; Houston: flickr), Florida (buzznet).
EDIT: Tak výše uvedený text má nakonec původ v novém Kerrangu! Scan najdete níže (zdroj), stejně jako novou reklamu na Frankovu Phant-o-matic, která se objevila na stránkách Epiphone.
(klikněte pro zvětšení)
27.9.2011
Tak jsme se dočkali další verze písničky "SING", tentokrát zazněla a cappella v podání účastníků americké reality show 'The Sing-Off'. Mrkněte na YouTube.
To další pecka My Chem, "Welcome to the Black Parade", zase zazní v populární wii hře 'We Sing Rock!'. Více zde.
Na stránkách rádia 104.5 teď můžete zkouknout oficiální videa ze session s MCR, tedy "The Kids from Yesterday", "Cancer" a "Helenu".
A fototajm: Texas (kluci hráli v kostýmech: facebook), Florida (All Access, Examiner, Metromix, Local1O, Soundcheck, Buzz103, flickr).
To další pecka My Chem, "Welcome to the Black Parade", zase zazní v populární wii hře 'We Sing Rock!'. Více zde.
Na stránkách rádia 104.5 teď můžete zkouknout oficiální videa ze session s MCR, tedy "The Kids from Yesterday", "Cancer" a "Helenu".
A fototajm: Texas (kluci hráli v kostýmech: facebook), Florida (All Access, Examiner, Metromix, Local1O, Soundcheck, Buzz103, flickr).
24.9.2011
Čekněte parádní nové interview s kapelou! Dozvíte se např., jaká je největší přednost Frankovy Phant-o-matic i to, že Ray nejradši hraje na kytaru, kterou dostal k Vánocům od svého bratra už v 90. letech:
23.9.2011
Frankie se rozpovídal o nejvlivnějších umělcích minulosti a budoucnosti. Very cute, mrkněte:-)
A když už je řeč o Frankiem, pan Iero byl na úterním koncertě v Severní Karolíně za hraběte Drákulu. Důkaz místo slov: flickr a flickr:-)
Fotky z koncertu v Georgii, který se konal o den později, jsou k vidění na The Silver Tongue a na tumblr.
A když už je řeč o Frankiem, pan Iero byl na úterním koncertě v Severní Karolíně za hraběte Drákulu. Důkaz místo slov: flickr a flickr:-)
Fotky z koncertu v Georgii, který se konal o den později, jsou k vidění na The Silver Tongue a na tumblr.
20.9.2011
My Chemical Romance jsou nominováni na dvě evropské ceny MTV, a to v kategoriích "Nejlepší Alternative" a "Nejlepší World Stage". Podpořit svou oblíbenou kapelu můžete pod tímto linkem.
Chcete nahlédnout do zákulisí sessions MCR, kterou před třemi dny uspořádalo rádio 104.5? Pak klikněte sem.
Soutěž s MetalShopem vyhlášená u příležitosti 10letého výročí My Chem již zná svého vítěze, jeho jméno najdete zde. Děkuju všem za účast, všechny citáty se stanou součástí chystaného laye!
A fotky: Virginia (facebook), New Jersey (flickr, Naked), New York (Q103, Dying Scene), Ohio (Under the Gun).
Chcete nahlédnout do zákulisí sessions MCR, kterou před třemi dny uspořádalo rádio 104.5? Pak klikněte sem.
Soutěž s MetalShopem vyhlášená u příležitosti 10letého výročí My Chem již zná svého vítěze, jeho jméno najdete zde. Děkuju všem za účast, všechny citáty se stanou součástí chystaného laye!
A fotky: Virginia (facebook), New Jersey (flickr, Naked), New York (Q103, Dying Scene), Ohio (Under the Gun).
18.9.2011
Včera ve Philadelphii proběhla krátká session Rádia 104.5, na níž My Chem zahráli tři songy v akustické podobě: "Cancer", "Helenu" a "The Kids from Yesterday":
17.9.2011
My Chemical Romance objíždějí s Honda Civic Tour další americké státy: New York, Pensylvánii (tumblr), Ohio (Cleveland.com, flickr, Out of the Blue,
Q104), Michigan (buzznet, facebook, flickr),
Indianu, Missouri (buzznet).
Při návštěvě Clevelandu si kapela udělala čas na prohlídku slavného muzea Rock and Roll Hall of Fame:
Vzpomínáte si ještě, jak se Gerard koncem července zúčastnil v Los Angeles akce s názvem "An Evening with Grant Morrison", při níž slavný komiksový autor propagoval svou novou knihu 'Supergods'? Tak vězte, že nyní najdete záznam z večera na YouTube.
Při návštěvě Clevelandu si kapela udělala čas na prohlídku slavného muzea Rock and Roll Hall of Fame:
Vzpomínáte si ještě, jak se Gerard koncem července zúčastnil v Los Angeles akce s názvem "An Evening with Grant Morrison", při níž slavný komiksový autor propagoval svou novou knihu 'Supergods'? Tak vězte, že nyní najdete záznam z večera na YouTube.
12.9.2011
My Chem včera v Detroitu zavzpomínali na 11. září a zahráli svůj úplně první song, jenž o událostech tohoto dne pojednává - "Skylines and Turnstiles":
EDIT: Gerard si s blink-182 zazpíval hit "First Date"! Mrkněte na YouTube.
EDIT: Gerard si s blink-182 zazpíval hit "First Date"! Mrkněte na YouTube.
11.9.2011
Dnes si připomínáme jedno smutné výročí...
Po 11. září 2001 se svět změnil: zmařené životy, lidská neštěstí, strach z terorismu. Nic není jako dřív. Tragédie, která inspirovala Gerarda Waye, v těch dobách ještě bezvýznamného umělce, k založení My Chemical Romance, nedává důvod k oslavě, přesto si tento den mnozí z nás spojují s narozením kapely.
Zapalte svíčku a uctěte památku obětí onoho zářijového rána. A nikdy neztrácejte naději: My Chemical Romance jsou důkazem toho, že i v hrozných časech může vzniknout něco krásného.
Honda Civic Tour pokračuje, na facebooku můžete díky krátkému videu nahlédnout do zákulisí. A něco málo fotek: Indianapolis (Musicpix), Des Moines (Metromix), St. Paul (Daily Planet).
Honda Civic Tour pokračuje, na facebooku můžete díky krátkému videu nahlédnout do zákulisí. A něco málo fotek: Indianapolis (Musicpix), Des Moines (Metromix), St. Paul (Daily Planet).
10.9.2011
Web přeje všechno nejlepší Mikeymu k jeho jednatřicetinám! Nechť mu to ještě dlouho dobře basuje:-))
9.9.2011
V nejnovějším čísle časopisu NME se objevila recenze vystoupení My Chem z Readingu a Leedsu a také krátký rozhovor s Gerardem, v němž odpovídá na otázky členů jiných kapel. Na scan se můžete podívat zde (credit: nightlilac@LJ), překlad rozhovoru níže.
Když jsem na festivalu, čerpám sílu z duchů zvířat. Na T in the Park jsem lvem a v Readingu a Leedsu jsem opicí. Jaký je tvý duchovní zvíře? (Kyle Falconer, The View)
G: "Zrovna nedávno jsme se o tom bavili. Mikeyho zvíře je žralok, moje gazela. S tímhle zvířetem jsem vždycky pociťoval spojení, protože gazely vždycky predátorům utečou. Vystačí si s rychlostí, nepotřebují sílu. To Mikey zase nevydrží v klidu. Nedokáže se soustředit na jednu věc dýl jak pět sekund. A taky rád žere lidi."
S kterým z následujících lidí by ses oženil, koho bys ojel a koho zabil: Axla Rose, Breta Michaelse, nebo Vince Neila roku 1989? (David Beadler, The Naked and Famous)
G: "Nezabil bych nikoho z nich, protože by to neprošlo. Vzal bych si asi Axla. Nikoho z nich bych neojel, ale mám je rád všechny. První deska, kterou jsem si kdy koupil, byla kapely Poison, takže nevím, jak na tuhle otázku odpovědět. Vzal bych si je všechny, to by byla príma domácnost."
Jakou barvu na vlasy používáš? Chci se totiž obarvit na červeno. (James Brown, Paulled Apart by Horses)
G: "Tu barvu mám z Británie. Jmenuje se Fudge a vydrží nejdýl. Jsou to vlastně dvě barvy smíchaný dohromady, 'Třešňová bomba' a ještě jedna oranžová. Prodává se v plastové tubě a vytváří takový zvláštní efekty. Ale po obarvení pozor na povlečení!"
Nechtěli byste s námi oslavit vstup kapitána Strausse a jeho týmu na první příčku světovýho kriketovýho žebříčku? (Joe Mount, Metronomy)
G: "Když budeme někde poblíž, tak určitě, protože bych se o kriketu rád dozvěděl něco víc. Možná bychom se spolu mohli podívat na zápas a on by mi mohl všechno vysvětlit. Jako Američanovi mi to přijde hrozně matoucí. Rád se na kriket dívám, ale moc nevím, o co go."
Kdo je Gerard Way? (Honor Titus, Cerebral Ballzy)
G: "Bratr Mikeyho Waye, manžel LynZ a otec Bandit Way."
Gerardova 'The Umbrella Academy' bude pokračovat třetí sérií. Prezident Dark Horse Comics také prozradil, že s frontmanem MCR připravují další projekty. Máme se tedy na co těšit:-) (zdroj)
Fotky ze St. Paul v Minnesotě: StarTribune, flickr, CityPages.
A ještě bych vás ráda upozornila na to, že se na říjen chystá sraz fanoušků My Chemical Romance v Prievidze. Více na facebooku.
Když jsem na festivalu, čerpám sílu z duchů zvířat. Na T in the Park jsem lvem a v Readingu a Leedsu jsem opicí. Jaký je tvý duchovní zvíře? (Kyle Falconer, The View)
G: "Zrovna nedávno jsme se o tom bavili. Mikeyho zvíře je žralok, moje gazela. S tímhle zvířetem jsem vždycky pociťoval spojení, protože gazely vždycky predátorům utečou. Vystačí si s rychlostí, nepotřebují sílu. To Mikey zase nevydrží v klidu. Nedokáže se soustředit na jednu věc dýl jak pět sekund. A taky rád žere lidi."
S kterým z následujících lidí by ses oženil, koho bys ojel a koho zabil: Axla Rose, Breta Michaelse, nebo Vince Neila roku 1989? (David Beadler, The Naked and Famous)
G: "Nezabil bych nikoho z nich, protože by to neprošlo. Vzal bych si asi Axla. Nikoho z nich bych neojel, ale mám je rád všechny. První deska, kterou jsem si kdy koupil, byla kapely Poison, takže nevím, jak na tuhle otázku odpovědět. Vzal bych si je všechny, to by byla príma domácnost."
Jakou barvu na vlasy používáš? Chci se totiž obarvit na červeno. (James Brown, Paulled Apart by Horses)
G: "Tu barvu mám z Británie. Jmenuje se Fudge a vydrží nejdýl. Jsou to vlastně dvě barvy smíchaný dohromady, 'Třešňová bomba' a ještě jedna oranžová. Prodává se v plastové tubě a vytváří takový zvláštní efekty. Ale po obarvení pozor na povlečení!"
Nechtěli byste s námi oslavit vstup kapitána Strausse a jeho týmu na první příčku světovýho kriketovýho žebříčku? (Joe Mount, Metronomy)
G: "Když budeme někde poblíž, tak určitě, protože bych se o kriketu rád dozvěděl něco víc. Možná bychom se spolu mohli podívat na zápas a on by mi mohl všechno vysvětlit. Jako Američanovi mi to přijde hrozně matoucí. Rád se na kriket dívám, ale moc nevím, o co go."
Kdo je Gerard Way? (Honor Titus, Cerebral Ballzy)
G: "Bratr Mikeyho Waye, manžel LynZ a otec Bandit Way."
Gerardova 'The Umbrella Academy' bude pokračovat třetí sérií. Prezident Dark Horse Comics také prozradil, že s frontmanem MCR připravují další projekty. Máme se tedy na co těšit:-) (zdroj)
Fotky ze St. Paul v Minnesotě: StarTribune, flickr, CityPages.
A ještě bych vás ráda upozornila na to, že se na říjen chystá sraz fanoušků My Chemical Romance v Prievidze. Více na facebooku.
8.9.2011
Jste připraveni na mega dlouhý update? Jdeme na to!:-)
Nejvýznamnější zprávou uplynulých dní je samozřejmě vyhazov Mikea Pediconeho z kapely. Frank o této nepříjemnosti informoval na oficiálce:
Zdravím vás,
včera se nám přihodila nemilá věc. Protože nestojíme o to, aby se po internetu začaly šířit smyšlený výroky a směšný názory, chceme, abyste se pravdu dozvěděli od nás... Čtěte ale pozorně, protože tohle je poprvé a naposledy, kdy o tom mluvíme. Vztah mezi My Chemical Romance a Michaelem Pediconem byl ukončen. Po koncertě v Auburnu ve Washingtonu jsme ho přistihli při kráděží, k níž se taky doznal policii. Zlomilo nám to srdce a je nám z toho neskutečně zle. Kapela nemá v úmyslu podat žalobu nebo tuhle situaci hnát do extrému. Chceme jen, aby zmizel z našich životů. Lidi v kapele jsou jako rodina a její členové by se neměli navzájem zneužívat. Snažíme se jít dál a doufáme, že pro show v Salt Lake City najdeme novýho bubeníka. Show musí pokračovat.
XOMCR
Mike se k této události vyjádřil pro Kerrang!:
Všem médiím, kolegům z hudební branže a ze všeho nejvíc fanouškům My Chemical Romance.
Jak už všichni víte, ve čtvrtek jsem byl vyhozen z pozice koncertního bubeníka MCR. Následné chvíle nebyly jednoduché hned z několika důvodů, tím nejhorším byly misinterpretace vyhazovu, které se objevily na internetu. Tímto bych věci rád uvedl na pravou míru.
Když jsem začal hrát s MCR, dostal jsem se do konfliktu se členem jejich crew, kterého nebudu jmenovat. Některé konfrontace mě tak rozhodily, že to začalo mít vliv na mě i mou rodinu. Když už jsem nevěděl, jak dál, došel jsem k nejubožejšímu rozhodnutí svého života. Místo, abych se tomu problému postavil čelem a čestně ho konzultoval, chtěl jsem z onoho člověka udělat neschopného. Rozhodně jsem neměl v úmyslu se nějak obohacovat. Chci zdůraznit, jak špatný můj úsudek byl, byla to strašná chyba a já jí budu litovat ještě několik let.
Kéž bych dostal příležitost sdělit samotným MCR mou verzi příběhu a jak moc toho všeho lituju.
Rád bych poděkoval MCR, členům jejich crew i fanouškům, že mi v uplynulých měsících umožnili prožít ty nejkrásnější hudební zkušenosti. Naše partnerství sice bylo krátké, spolupracovat s tak talentovanými lidmi mi však bylo velkou ctí a splněným snem. Do budoucna přeju MCR jen to nejlepší a těším se na další výzvy.
Díky, Michael Pedicone
Mikea nahradil Jarrod Alexander z kapely Dead Country.
Dále přichází řada na fotky z uplynulých koncertů: Rock en Seine (facebook, overblog), Vancouver (Concert Addicts, flickr, Windsor Star, killahbeez), Seattle (flickr, Seattle Weekly, Buzznet, flickr), Denver (Westword, flickr, Metromix).
A zpět k Readingu a Leedsu. Brian May napsal na svůj blog následující:
Jak ke společnému vystoupení s My Chemical Romance došlo?
Gerarda jsem poprvé potkal před několika lety na jednom předávání cen. Říkal mi, že vyrůstal na muzice Queen a že MCR z naší hudby hodně vycházejí. Tehdy jsem MCR vůbec neznal, ale později jsem slyšel jejich skvělou verzi "Under Pressure", což mě přimělo, abych si koupil jejich CDčko. Pak si pamatuju, že jsem v televizi zachytil skvělý videoklip "Welcome to the Black Parade". A tehdy jsem to spojení mezi nimi a námi pocítil - mají stejného ducha i obdobný přístup k umění.
Začal jsem si uvědomovat, jakou sílu mají, jak se vyvíjejí. Před dvěma měsíci jsem dostal od Gerarda e-mail, v němž mě zval na společné vystoupení na Readingu. Byla to velká pocta, byl jsem velmi potěšen a hned jsme začali plánovat. Naučil jsem se "Welcome to the Black Parade"! Takovéto jedinečné a neopakovatelné příležitosti jsou pro mě velkou výzvou. Jedna věc je zkoušet písničku doma za doprovodu desky, jiná pak umět ji pořádně, abyste s ní mohli vystoupit před 120 000 lidí na festivalu plném bláta!
[...]
Kapela? Chem boys jsou ti nejmilejší lidé, jaké si umíte představit... jsou oddaní, zanícení, skromní, uznalí, ohleduplní a plní energie. K dokonalému koncertnímu tělesu nemají daleko. To platí o celé jejich crew, díky které jsem se cítil jako mezi svými - několikrát se ujišťovali, že vím, kdy vybuchne ohňostroj a kde mám být, aby se mi nic nestalo. Dle mého názoru je tohle neskutečně talentovaná kapela, kterou pohání její přesvědčení. Museli se, stejně jako kdysi my, vypořádat s negativními názory... ale to už k tomu patří... když se ve svém umění otevřete. Gerard je skvělý frontman. Je upřímný a zranitelný a má taky instinkt pro to být hrdinou. Umí se napojit na publikum a mně tak připomněl hned několik skvělých lídrů, se kterými jsem v minulosti pracoval.
Celá kapela zvládá své umění s přehledem... jejich řeči rozumím. Jsou mladí, ale mají to zmáknuté, koncertování posunuli na další level... a radostně za to platí odloučením od rodin. Oni sami jsou rodina a já jsem šťastný, že jsem aspoň na okamžik mohl být její součastí.
Bri
Freddie Mercury by v pondělí oslavil 65. narozeniny. Při této příležitosti si slovo vzal Gerard a nahrál Freddiemu vzkaz: YouTube.
Předposlední srpnový den přepadla Franka nostalgie a napsal na mcr.com:
Zdravím, přátelé!
Uplynula nějaká doba... Jsem právě v zemi, které říkají Vancouver, a prožívám hezkej a trochu sentimentální večer. Cítím, že bych se s vámi mohl podělit o trochu lásky. Zítra to bude přesně devět let, co naše kapela odehrála největší show našich mladých, avšak drzých, let. Byl to, jak se tak říká, zlomový okamžik, po kterým poslintává každej, kdo hraje v kapele, ve filmu, sitcomu ale i v relálným životě.
Kapela (v našem případě Coheed and Cambria) to nestíhá na jednu z největších a nejúžasnějších show (festival The Allentown Fair v Allentownu v Pensylvánii, kam má přijít nějakých 10 000 - 12 000 lidí... což se zrovna tak dobře může rovnat milionu), na který mají předskakovat kapele, kterou milujete a máte všechny její desky (v našem případě Jimmy Eat World)... a do prdele, najednou vám zavolají a chtějí, abyste je nahradili. Nebe se hned zdá blíž, andělé zpívají a ženy padají do mdlob (dělám si srandu, žadný ženy tam nebyly). Nějakým způsobem se vám s minimálním časem na přípravu podaří pronajmout dodávku a to i přesto, že nemáte prachy ani pověst, a začínáte žít svůj sen. Abych pravdu řekl, ono "TO" to tak úplně nebylo. Příležitost ke koncertu snů nepřišel z čistýho nebe, hodně jsme dřeli předtím a bůhví že i potom, bylo to ale světlo. Sice maličký, ale naznačovalo, co by jednou... i když nevíte, jestli ještě nějaké "jednou" bude.
Možná jsem na starý kolena trochu sentimentální, možná mám jen za sebou nejúžasnější koncerty v životě. Ať už je to jakkoliv, nějak mě v posledních dnech přepadá nostalgie a ohlížím se zpátky...
...zpátky na začátek, kdy jsem sedával u stolu v babiččině kuchyni a prohlížel si tátovy a dědovy diáře, ve kterých měli poznačený data plánovaných koncertů...
...zpátky do dob, kdy už jsem měl věk na to, abych jezdil s tátou na víkendový koncerty, pomáhal mu vykládat věci z auta a sestavovat bicí. Na pocit, že na mě všichni koukají a přitom vědí, že v tom baru nemám co pohledávat. Na pach starých cigaret a zvětralýho piva, kterej byl pak cítit i z tátova mikrofonu a pěnovky v pouzdře... Právě díky těmhle raným zkušenostem jsem vždycky věděl, čím chci být... Měl jsem sen, že taky jednou budu v kapele a budu hrát na koncertech nonstop, do konce života.
...zpátky do dob, kdy mi táta koupil mou první kytaru. Byla to špinavě bílá kopie značky Fernandes Strat, kterou dostal od spoluhráče z kapely. Naučil jsem se na ni tři akordy a hned začal skládat příšerný písničky... a mučil s nima mámu tak dlouho, dokud mi nekrvácely prsty (přesně tak, song Bryana Adamse ["Summer of 69", pozn. překl.] byl o mně, sakra!)
...zpátky do dob, kdy jsem hrál v průměrný baseballový lize. Tehdy se mě jeden kluk zeptal, jakou muziku mám rád. Shodli jsme se na tom, že Nirvana je, a teď cituju, "kurva nejlepší" a tak začalo moje hostování v první kapele. Ten kluk už hrál na kytaru, a já předtím v žádný kapele nebyl, navíc on měl delší vlasy a tak jsem musel hrát na bicí... teda dohoda zněla: jen do tý doby, než najdeme náhradu. Já neochotně souhlasil (bubeníka jsme nikdy nenašli)...
...zpátky na střední školu, kde jsem potkal jednoho vtipnýho kluka, co pořád nosil motýlka. Měl dodávku a zásoboval mě punkrockovýma kazetama. Stali se z nás dobří přátelé a chodili jsme spolu na koncerty. Rozhodli jsem se, že založíme kapelu a o měsíc později jsme vystoupili na plese, na kterej jsem byl příliš mladej (zahráli jsme cover od Nirvany)
...na časy, kdy jsem na půl úvazku pracoval v supermarketu v Beleville, kterej se pyšnil strategickou polohou mezi KFC a "znásilňovacím tunelem". Moje výplata byla mizerná, ale našetřil jsem si dost na to, abych si koupil 100 lístků, který jsme potřebovali prodat, aby jsme se mohli zúčastnit bitvy kapel. Hlavní cena byla lákává: zahájení newjerseyského Warped Tour. Prohráli jsme, porazila nás ska kapela, jejíž zpěvák byl členem poroty. Pak mi moje holka dala kopačky kvůli našemu bubeníkovi.
...na to, jak jsem potkal, poznal a nakonec byl takovej šťastlivec, že jsem mohl nazvat rodinou ty nejdivnější, nejmilejší a nejtalentovanější lidi, jaký jsem kdy potkal... a jak jsem zjistil, že chtějí, abych se stal členem jejich kapely. Jak jsem s nima o měsíc později poprvý naskočil do dodávky a všechno, co o světě vím, se naučil po jejich boku.
Musím říct, že to byla dost zvláštní jízda. Ale taková už je lidská povaha: zapomínáme, jak dobře na tom jsme, když se nám daří. Když ale máte štěstí (a tím myslím fááákt kur*a štěstí), život do vás občas šťouchne a připomene vám, odkud jste přišli. Moc dobře vím, jaký to je, když je člověk mladej a má velký sny... Několikrát jsem měl zlomený srdce a když se mi nedařilo, proklínal jsem boha... a moc dobře taky vím, jaký to je mít to štěstí, že se vaše sny vyplní. Bez všeho dobrýho a zlýho bych nebyl tím, kým jsem teď, a já jsem vděčnej. Za každou vteřinu. Zítra je výročí... a život byl tak milej, že mi to připomněl.
Takže bych rád poděkoval všem těm, kteří nám na naší cestě pomáhali. Ať už mý rodině a přátelům, kteří si vždycky udělali čas, aby si poslechli ty sračkoidní songy, který jsem psával a myslel si, jak jsou skvělý... všem, kteří se v uplynulých letech přišli podívat, jak hraju, možná si i koupili desku, co jsem nahrál... Chci vám moc poděkovat, milionkrát, bilionkrát. Vážně to pro mě moc znamená. xofrank
A na úplný závěr tu mám linky, pod nimiž můžete podpořit My Chem coby nejlepší akt festivalu Reading a Leeds. Klikněte na NME.com a na QtheMusic.com.
Nejvýznamnější zprávou uplynulých dní je samozřejmě vyhazov Mikea Pediconeho z kapely. Frank o této nepříjemnosti informoval na oficiálce:
Zdravím vás,
včera se nám přihodila nemilá věc. Protože nestojíme o to, aby se po internetu začaly šířit smyšlený výroky a směšný názory, chceme, abyste se pravdu dozvěděli od nás... Čtěte ale pozorně, protože tohle je poprvé a naposledy, kdy o tom mluvíme. Vztah mezi My Chemical Romance a Michaelem Pediconem byl ukončen. Po koncertě v Auburnu ve Washingtonu jsme ho přistihli při kráděží, k níž se taky doznal policii. Zlomilo nám to srdce a je nám z toho neskutečně zle. Kapela nemá v úmyslu podat žalobu nebo tuhle situaci hnát do extrému. Chceme jen, aby zmizel z našich životů. Lidi v kapele jsou jako rodina a její členové by se neměli navzájem zneužívat. Snažíme se jít dál a doufáme, že pro show v Salt Lake City najdeme novýho bubeníka. Show musí pokračovat.
XOMCR
Mike se k této události vyjádřil pro Kerrang!:
Všem médiím, kolegům z hudební branže a ze všeho nejvíc fanouškům My Chemical Romance.
Jak už všichni víte, ve čtvrtek jsem byl vyhozen z pozice koncertního bubeníka MCR. Následné chvíle nebyly jednoduché hned z několika důvodů, tím nejhorším byly misinterpretace vyhazovu, které se objevily na internetu. Tímto bych věci rád uvedl na pravou míru.
Když jsem začal hrát s MCR, dostal jsem se do konfliktu se členem jejich crew, kterého nebudu jmenovat. Některé konfrontace mě tak rozhodily, že to začalo mít vliv na mě i mou rodinu. Když už jsem nevěděl, jak dál, došel jsem k nejubožejšímu rozhodnutí svého života. Místo, abych se tomu problému postavil čelem a čestně ho konzultoval, chtěl jsem z onoho člověka udělat neschopného. Rozhodně jsem neměl v úmyslu se nějak obohacovat. Chci zdůraznit, jak špatný můj úsudek byl, byla to strašná chyba a já jí budu litovat ještě několik let.
Kéž bych dostal příležitost sdělit samotným MCR mou verzi příběhu a jak moc toho všeho lituju.
Rád bych poděkoval MCR, členům jejich crew i fanouškům, že mi v uplynulých měsících umožnili prožít ty nejkrásnější hudební zkušenosti. Naše partnerství sice bylo krátké, spolupracovat s tak talentovanými lidmi mi však bylo velkou ctí a splněným snem. Do budoucna přeju MCR jen to nejlepší a těším se na další výzvy.
Díky, Michael Pedicone
Mikea nahradil Jarrod Alexander z kapely Dead Country.
Dále přichází řada na fotky z uplynulých koncertů: Rock en Seine (facebook, overblog), Vancouver (Concert Addicts, flickr, Windsor Star, killahbeez), Seattle (flickr, Seattle Weekly, Buzznet, flickr), Denver (Westword, flickr, Metromix).
A zpět k Readingu a Leedsu. Brian May napsal na svůj blog následující:
Jak ke společnému vystoupení s My Chemical Romance došlo?
Gerarda jsem poprvé potkal před několika lety na jednom předávání cen. Říkal mi, že vyrůstal na muzice Queen a že MCR z naší hudby hodně vycházejí. Tehdy jsem MCR vůbec neznal, ale později jsem slyšel jejich skvělou verzi "Under Pressure", což mě přimělo, abych si koupil jejich CDčko. Pak si pamatuju, že jsem v televizi zachytil skvělý videoklip "Welcome to the Black Parade". A tehdy jsem to spojení mezi nimi a námi pocítil - mají stejného ducha i obdobný přístup k umění.
Začal jsem si uvědomovat, jakou sílu mají, jak se vyvíjejí. Před dvěma měsíci jsem dostal od Gerarda e-mail, v němž mě zval na společné vystoupení na Readingu. Byla to velká pocta, byl jsem velmi potěšen a hned jsme začali plánovat. Naučil jsem se "Welcome to the Black Parade"! Takovéto jedinečné a neopakovatelné příležitosti jsou pro mě velkou výzvou. Jedna věc je zkoušet písničku doma za doprovodu desky, jiná pak umět ji pořádně, abyste s ní mohli vystoupit před 120 000 lidí na festivalu plném bláta!
[...]
Kapela? Chem boys jsou ti nejmilejší lidé, jaké si umíte představit... jsou oddaní, zanícení, skromní, uznalí, ohleduplní a plní energie. K dokonalému koncertnímu tělesu nemají daleko. To platí o celé jejich crew, díky které jsem se cítil jako mezi svými - několikrát se ujišťovali, že vím, kdy vybuchne ohňostroj a kde mám být, aby se mi nic nestalo. Dle mého názoru je tohle neskutečně talentovaná kapela, kterou pohání její přesvědčení. Museli se, stejně jako kdysi my, vypořádat s negativními názory... ale to už k tomu patří... když se ve svém umění otevřete. Gerard je skvělý frontman. Je upřímný a zranitelný a má taky instinkt pro to být hrdinou. Umí se napojit na publikum a mně tak připomněl hned několik skvělých lídrů, se kterými jsem v minulosti pracoval.
Celá kapela zvládá své umění s přehledem... jejich řeči rozumím. Jsou mladí, ale mají to zmáknuté, koncertování posunuli na další level... a radostně za to platí odloučením od rodin. Oni sami jsou rodina a já jsem šťastný, že jsem aspoň na okamžik mohl být její součastí.
Bri
Freddie Mercury by v pondělí oslavil 65. narozeniny. Při této příležitosti si slovo vzal Gerard a nahrál Freddiemu vzkaz: YouTube.
Předposlední srpnový den přepadla Franka nostalgie a napsal na mcr.com:
Zdravím, přátelé!
Uplynula nějaká doba... Jsem právě v zemi, které říkají Vancouver, a prožívám hezkej a trochu sentimentální večer. Cítím, že bych se s vámi mohl podělit o trochu lásky. Zítra to bude přesně devět let, co naše kapela odehrála největší show našich mladých, avšak drzých, let. Byl to, jak se tak říká, zlomový okamžik, po kterým poslintává každej, kdo hraje v kapele, ve filmu, sitcomu ale i v relálným životě.
Kapela (v našem případě Coheed and Cambria) to nestíhá na jednu z největších a nejúžasnějších show (festival The Allentown Fair v Allentownu v Pensylvánii, kam má přijít nějakých 10 000 - 12 000 lidí... což se zrovna tak dobře může rovnat milionu), na který mají předskakovat kapele, kterou milujete a máte všechny její desky (v našem případě Jimmy Eat World)... a do prdele, najednou vám zavolají a chtějí, abyste je nahradili. Nebe se hned zdá blíž, andělé zpívají a ženy padají do mdlob (dělám si srandu, žadný ženy tam nebyly). Nějakým způsobem se vám s minimálním časem na přípravu podaří pronajmout dodávku a to i přesto, že nemáte prachy ani pověst, a začínáte žít svůj sen. Abych pravdu řekl, ono "TO" to tak úplně nebylo. Příležitost ke koncertu snů nepřišel z čistýho nebe, hodně jsme dřeli předtím a bůhví že i potom, bylo to ale světlo. Sice maličký, ale naznačovalo, co by jednou... i když nevíte, jestli ještě nějaké "jednou" bude.
Možná jsem na starý kolena trochu sentimentální, možná mám jen za sebou nejúžasnější koncerty v životě. Ať už je to jakkoliv, nějak mě v posledních dnech přepadá nostalgie a ohlížím se zpátky...
...zpátky na začátek, kdy jsem sedával u stolu v babiččině kuchyni a prohlížel si tátovy a dědovy diáře, ve kterých měli poznačený data plánovaných koncertů...
...zpátky do dob, kdy už jsem měl věk na to, abych jezdil s tátou na víkendový koncerty, pomáhal mu vykládat věci z auta a sestavovat bicí. Na pocit, že na mě všichni koukají a přitom vědí, že v tom baru nemám co pohledávat. Na pach starých cigaret a zvětralýho piva, kterej byl pak cítit i z tátova mikrofonu a pěnovky v pouzdře... Právě díky těmhle raným zkušenostem jsem vždycky věděl, čím chci být... Měl jsem sen, že taky jednou budu v kapele a budu hrát na koncertech nonstop, do konce života.
...zpátky do dob, kdy mi táta koupil mou první kytaru. Byla to špinavě bílá kopie značky Fernandes Strat, kterou dostal od spoluhráče z kapely. Naučil jsem se na ni tři akordy a hned začal skládat příšerný písničky... a mučil s nima mámu tak dlouho, dokud mi nekrvácely prsty (přesně tak, song Bryana Adamse ["Summer of 69", pozn. překl.] byl o mně, sakra!)
...zpátky do dob, kdy jsem hrál v průměrný baseballový lize. Tehdy se mě jeden kluk zeptal, jakou muziku mám rád. Shodli jsme se na tom, že Nirvana je, a teď cituju, "kurva nejlepší" a tak začalo moje hostování v první kapele. Ten kluk už hrál na kytaru, a já předtím v žádný kapele nebyl, navíc on měl delší vlasy a tak jsem musel hrát na bicí... teda dohoda zněla: jen do tý doby, než najdeme náhradu. Já neochotně souhlasil (bubeníka jsme nikdy nenašli)...
...zpátky na střední školu, kde jsem potkal jednoho vtipnýho kluka, co pořád nosil motýlka. Měl dodávku a zásoboval mě punkrockovýma kazetama. Stali se z nás dobří přátelé a chodili jsme spolu na koncerty. Rozhodli jsem se, že založíme kapelu a o měsíc později jsme vystoupili na plese, na kterej jsem byl příliš mladej (zahráli jsme cover od Nirvany)
...na časy, kdy jsem na půl úvazku pracoval v supermarketu v Beleville, kterej se pyšnil strategickou polohou mezi KFC a "znásilňovacím tunelem". Moje výplata byla mizerná, ale našetřil jsem si dost na to, abych si koupil 100 lístků, který jsme potřebovali prodat, aby jsme se mohli zúčastnit bitvy kapel. Hlavní cena byla lákává: zahájení newjerseyského Warped Tour. Prohráli jsme, porazila nás ska kapela, jejíž zpěvák byl členem poroty. Pak mi moje holka dala kopačky kvůli našemu bubeníkovi.
...na to, jak jsem potkal, poznal a nakonec byl takovej šťastlivec, že jsem mohl nazvat rodinou ty nejdivnější, nejmilejší a nejtalentovanější lidi, jaký jsem kdy potkal... a jak jsem zjistil, že chtějí, abych se stal členem jejich kapely. Jak jsem s nima o měsíc později poprvý naskočil do dodávky a všechno, co o světě vím, se naučil po jejich boku.
Musím říct, že to byla dost zvláštní jízda. Ale taková už je lidská povaha: zapomínáme, jak dobře na tom jsme, když se nám daří. Když ale máte štěstí (a tím myslím fááákt kur*a štěstí), život do vás občas šťouchne a připomene vám, odkud jste přišli. Moc dobře vím, jaký to je, když je člověk mladej a má velký sny... Několikrát jsem měl zlomený srdce a když se mi nedařilo, proklínal jsem boha... a moc dobře taky vím, jaký to je mít to štěstí, že se vaše sny vyplní. Bez všeho dobrýho a zlýho bych nebyl tím, kým jsem teď, a já jsem vděčnej. Za každou vteřinu. Zítra je výročí... a život byl tak milej, že mi to připomněl.
Takže bych rád poděkoval všem těm, kteří nám na naší cestě pomáhali. Ať už mý rodině a přátelům, kteří si vždycky udělali čas, aby si poslechli ty sračkoidní songy, který jsem psával a myslel si, jak jsou skvělý... všem, kteří se v uplynulých letech přišli podívat, jak hraju, možná si i koupili desku, co jsem nahrál... Chci vám moc poděkovat, milionkrát, bilionkrát. Vážně to pro mě moc znamená. xofrank
A na úplný závěr tu mám linky, pod nimiž můžete podpořit My Chem coby nejlepší akt festivalu Reading a Leeds. Klikněte na NME.com a na QtheMusic.com.
7.9.2011
Konečně jsem doma a ready vás zahltit informacemi okolo My Chem. Než všechny novinky zpracuju, mám tu jednu takovou malou připomínku... Web mychemicalromance.cz slaví 6. narozeniny! Takováto příležitost vyzývá k nostalgickému vzpomínání na krušné začátky i velké okamžiky... ale nebojte, nebudu vás trápit;-) Jen chci napsat, že si moc vážím vás všech, kteří sem denně chodíte,
komunikujete se mnou (ať už po mailu nebo na facebooku) a dáváte mi tak najevo, že tento web má pro vás cenu. Tak na dalších x let ve společnosti vaší a My Chemical Romance!:-)
1.9.2011
Jsem tu jen na skok, budu teď nějakou chvíli opět mimo internetové připojení. Novinek přibývá, všechny vám je přinesu, až budu opět online. Zatím tu mám překlad Gerardova postu z oficiálky. Mějte se!
"Na minulosti nezáleží - na tom, co se stalo před pěti lety, taky nezáleží - jediný, na čem záleží, jsou tví přátelé na pódiu - a na tom, co se stane dneska. To potrvá navěky."
Reading a Leeds-
Přesně tohle řekl Frank vteřiny před tím, než jsme po hromadném objetí a chvílích v úplné tmě nastoupili na jeviště Readingu. Možná necituju jeho slova přesně, ale takhle jsem je tehdy slyšel. Snad to řekl poetičtěji, ale má talent mluvit zpříma - což na něm mám taky rád.
A my jsme byli přímí.
Naše minulost spjatá s festivaly bývá často špatně pochopena, často nahlížena z pohledu recenzenta a je tak závislá na tom, kdo o ní píše. "Rok 2006 byl triumfální". "Rok 2006 byl masakr". Určitě to zní jako senzace, ale pro mě je tohle téma nudný. Nebo to byla jen přetvářka halící můj strach?
Ať už to bylo jakkoliv - byl to recept na rock'n'rollovou show na život a na smrt - a to je náhodou naše specialita.
S My Chemical Romance je to tak, že jsme nikdy netoužili být cool. Nikdy jsme nechtěli, aby nám věci přistály jen tak na dlaň. Chtěli jsme všeho dosáhnout sami, chtěli jsme být NÁMI - a to samý jsme chtěli taky pro naše fanoušky. Díky tomu jsme taky čelili mnoha nesnázím - a začali jsme v tom být opravdu dobří.
Když nám zavolali, že budeme headlinery Readingu, nezáleželo na tom, jak moc jsem se bál. Jak zdrženlivej, paranoidní a vyděšenej jsem byl. Museli jsme to udělat. Vlastně jsme si gratulovali.
Tam na jeviště jsem vyšel z jedinýho důvodu - kvůli NÁM. Kvůli každýmu členovi kapely, kvůli všem, co v nás věřili - kvůli NÁM všem. Nikdy nezapomenu, jak nám zářili tváře štěstím. To na tom celým bylo to nejlepší.
Reading a Leeds pro mě znamená dvě nejúžasnější show v životě. Tečka.
Pojďme si to ještě aspoň jednou zopakovat.
K dalším novinkám a zvěstem:
Všiml jsem si, že některý moje nedávný výroky byly špatně vyloženy.
Zvláště pak ten, že 'Danger Days' nepovažuju za naši nejlepší desku.
Je to naše nejlepší deska, moje nejoblíbenější a jsem na ni strašně hrdej.
Je snadný brát útžky z různých interview a dělat z nich senzace. Článek, kterej jsem četl, se týkal našeho "zahozenýho" alba, ne 'Danger Days', a taky jsem v něm mluvil o "novým" albu.
Bylo by to znevážení každýho fanouška, kterej ukázal svý barvy, obarvil si hlavu šíleno, objevil svou kreativitu, mířil laserovou zbraní ke slunci a stál za kapelou, aby podpořil všechno, co nese její jméno. Do tohohle alba jsme dali všechno. A stejně tak fanoušci - a na to nikdy nezapomeneme. Ještě jsme ale tak úplně neskončili. Čekejte vzrušující novinku.
Co se týče "nový" desky, na tohle téma jsem dost opatrnej. Připustil jsem jenom, že píšeme nový songy - což je taky práce každý kapely - psát písničky, který chce hrát před lidma.
Zabere nám to dalších pět let, než nová deska vyjde? Nemyslím si. Ale nemůžu říct, kdy vyjde doopravdy - tím jsme strávili poslední tři roky a nebylo to zdravý. Kapela tak bude pokračovat v tom, co vždycky dělala - v hledání. Ve tmě, jen my čtyři, pokusím se zase něco objevit. Nový umění. Novou perspektivu. Novej sound.
Vážně si moc vážíme toho nadšení, se kterým podporujete všechno, do čeho se pustíme - to pro nás hodně znamená. Jen takové malé vysvětlení-
Cítím, že se blíží další song...
xo
g
<-- zpět
"Na minulosti nezáleží - na tom, co se stalo před pěti lety, taky nezáleží - jediný, na čem záleží, jsou tví přátelé na pódiu - a na tom, co se stane dneska. To potrvá navěky."
Reading a Leeds-
Přesně tohle řekl Frank vteřiny před tím, než jsme po hromadném objetí a chvílích v úplné tmě nastoupili na jeviště Readingu. Možná necituju jeho slova přesně, ale takhle jsem je tehdy slyšel. Snad to řekl poetičtěji, ale má talent mluvit zpříma - což na něm mám taky rád.
A my jsme byli přímí.
Naše minulost spjatá s festivaly bývá často špatně pochopena, často nahlížena z pohledu recenzenta a je tak závislá na tom, kdo o ní píše. "Rok 2006 byl triumfální". "Rok 2006 byl masakr". Určitě to zní jako senzace, ale pro mě je tohle téma nudný. Nebo to byla jen přetvářka halící můj strach?
Ať už to bylo jakkoliv - byl to recept na rock'n'rollovou show na život a na smrt - a to je náhodou naše specialita.
S My Chemical Romance je to tak, že jsme nikdy netoužili být cool. Nikdy jsme nechtěli, aby nám věci přistály jen tak na dlaň. Chtěli jsme všeho dosáhnout sami, chtěli jsme být NÁMI - a to samý jsme chtěli taky pro naše fanoušky. Díky tomu jsme taky čelili mnoha nesnázím - a začali jsme v tom být opravdu dobří.
Když nám zavolali, že budeme headlinery Readingu, nezáleželo na tom, jak moc jsem se bál. Jak zdrženlivej, paranoidní a vyděšenej jsem byl. Museli jsme to udělat. Vlastně jsme si gratulovali.
Tam na jeviště jsem vyšel z jedinýho důvodu - kvůli NÁM. Kvůli každýmu členovi kapely, kvůli všem, co v nás věřili - kvůli NÁM všem. Nikdy nezapomenu, jak nám zářili tváře štěstím. To na tom celým bylo to nejlepší.
Reading a Leeds pro mě znamená dvě nejúžasnější show v životě. Tečka.
Pojďme si to ještě aspoň jednou zopakovat.
K dalším novinkám a zvěstem:
Všiml jsem si, že některý moje nedávný výroky byly špatně vyloženy.
Zvláště pak ten, že 'Danger Days' nepovažuju za naši nejlepší desku.
Je to naše nejlepší deska, moje nejoblíbenější a jsem na ni strašně hrdej.
Je snadný brát útžky z různých interview a dělat z nich senzace. Článek, kterej jsem četl, se týkal našeho "zahozenýho" alba, ne 'Danger Days', a taky jsem v něm mluvil o "novým" albu.
Bylo by to znevážení každýho fanouška, kterej ukázal svý barvy, obarvil si hlavu šíleno, objevil svou kreativitu, mířil laserovou zbraní ke slunci a stál za kapelou, aby podpořil všechno, co nese její jméno. Do tohohle alba jsme dali všechno. A stejně tak fanoušci - a na to nikdy nezapomeneme. Ještě jsme ale tak úplně neskončili. Čekejte vzrušující novinku.
Co se týče "nový" desky, na tohle téma jsem dost opatrnej. Připustil jsem jenom, že píšeme nový songy - což je taky práce každý kapely - psát písničky, který chce hrát před lidma.
Zabere nám to dalších pět let, než nová deska vyjde? Nemyslím si. Ale nemůžu říct, kdy vyjde doopravdy - tím jsme strávili poslední tři roky a nebylo to zdravý. Kapela tak bude pokračovat v tom, co vždycky dělala - v hledání. Ve tmě, jen my čtyři, pokusím se zase něco objevit. Nový umění. Novou perspektivu. Novej sound.
Vážně si moc vážíme toho nadšení, se kterým podporujete všechno, do čeho se pustíme - to pro nás hodně znamená. Jen takové malé vysvětlení-
Cítím, že se blíží další song...
xo
g